15. 9.—14. 10. 2023 (vernisáž: čtvrtek 14. září v 18h)
Veronika Čechmánková, Gijs Gieskes, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Ruta Putramentaite, Kateřina Konvalinová, Denisa Langrová, Erika Velická
kurátoři: Martin Netočný
architektonické řešení: Petr Lhoťan
grafika: Pavla Nečásková, Šimon Vlasák
produkce: Josefína Frýbová
Výstava O the Hoe, the Hoe, the Hoe je výstavou o způsobech vyprávění. Pomocí zastoupených děl a dalších artefaktů se snaží předestřít příběhy, v nichž člověk zastává pozici jednoho z mnoha relevantních subjektů. Setkáváme se tak hned s několika novými typy narativů, které nejsou pouhým instrumentem vedoucím posluchačstvo a diváctvo ke svému závěru, nýbrž svébytným tvarem, jenž přiznává sobě samému i všemu, co zahrnuje, určitou míru autonomie. Pokud na okamžik poodstoupíme, zjistíme, že takovým samovolně utvářeným příběhem by se jednou mohla stát také krajina okolo nás. Jakou roli v její nové definici sehrají prostředky současného umění, není zatím příliš jasné. Na první pohled je ovšem patrné, že spoluutvářejí prostor, v němž jsou nové formy storytellingu stěžejním tvůrčím principem. Jinak tomu není ani na této výstavě.
Doprovodný program:
Do posledního drnu, 23. 9. od 13:00
sraz před GAMU (Malostranské náměstí 12, Praha 1), doba trvání: 90 minut
Komentovaná procházka po městských parcích zaměřená na sběr a využití bylin rostoucích mimo pozornost správců i běžných návštěvníků.
Vylouhuji se výluhem, 12.10. od 17:00
prostory GAMU (Malostranské náměstí 12, Praha 1), doba trvání: 90 minut
Byliny, které výstavu obohatily vlastním sušením, najdou praktické využití zašité do koupacích polštářů. Workshop provede účastníky výrobou jednoduchých objektů určených k přípravě bylinné lázně. Program je určen pro děti a dospělé bez senné rýmy.
Komentovaná prohlídka, 7. 10. od 13:00
prostory GAMU (Malostranské náměstí 12, Praha 1), doba trvání: 45 minut
Prohlídka výstavy s kurátorem poskytne prostor pro diskuzi o zastoupených dílech, užitých konceptech i o všem souvisejícím, co v galerii není přítomno.
10.8. – 9.9.2023 (vernisáž: středa 9. srpna 2023 v 18 h)
Artur Magrot
kurátoři: Nina Moravcová
grafika: Šimon Vlasák
V posledním roce se Artur Magrot v neustálé potřebě hledání alternativ pro pohyb v systému, jehož jsme chtě nechtě součástí, i prověřování hodnot jako domov či osobní prostor, jež jsme byli v době pandemie nuceni nahlédnout ze zcela nových perspektiv, vědomě uchýlil k dlouhodobému bezdomoví. Své poznatky zachycoval ve vlastních textech i formou vizuálních záznamů. Prostřednictvím termokamer snímal svá dočasná útočiště, místa kumulace tepla. Ve snaze o zachycení neviditelných, ale přítomných otisků těla tak mimo jiné vytvořil bizardní kalendář, mapující trajektorie vlastního pohybu za poslední rok. Tato Instantní hra – jak svůj poslední projekt nazval – je u konce. Pro Magrota byla výjimečnou zkušeností a přínosem ve výzkumu témat, kterým se dlouhodobě věnuje – především vymezování vlastního prostoru, ohledávání strategií mocenského dohledu a role, jakou v těchto sférách sehrávají moderní technologie. Získané poznatky hodlá promítnou do plánovaného výstavního projektu pro GAMU a dále zhodnotit v rámci doktorského studia na Akademii výtvarných umění v Praze.
08.6.2023 - 14.6.2023 (vernisáž: čtvrtek 8. června 2023 v 17 h)
Scénografie, Filmová Scénografie, Kostým/Maska, Volná Tvorba
Výstava prací studentů Katedry Scénografie – PQ23
Studentská expozice v ateliéru KS DAMU – PQ23 je kombinovaná výstava
výtvarných prací a prostorových objektů/instalací z období 2019 – 23.
Objekty a umělecká díla jsou propojením mezi akademickým a uměleckým
směřováním Katedry Scénografie, tématem PQ23, tedy pojmem „Rare“ a
kontinuálním procesem objevování a redefinice, co vše pojem scénografie znamená.
23.05.2024 (vernisáž: úterý 23. května 2023 v 21 h)
Simona Rozložníková
Po okně leze moucha, ta tlustá co se ji říka masařka. Okenní tabulku tu křižuje už celou věčnost. Lidem se většinou hnusí, ve skutečnosti je ale krásná, kovově zelená a modrá, s průsvitnými křídly protkanými stříbrnými nitkami. Už dlouho tu leze po skle, a neví jak se dostat ven. Venku přitom svíti slunce, září tam barvy a fouká vítr. Mohla by si létat, jak by chtěla. Jen to okno ji tu pořád drží! Někde přece musí být škvíra, kudy se dostane z toho fádního, šedivého pokoje ven. Z té osamělosti. A konečně! Tady je! Našla ji. Byl nejvyšší čas. Slunce zrovna zapadá, obloha se krásně vybarvila doruda, ještě si těch barev trochu užije !
( Milena Štráfeldová – O té co si říkala Toyen)
Absolventké predstavenie Simony Rozložníkovej, študentky Katedry Nonverbálniho divadla, HAMU. Je site specific imerzívnym divadlom … akousi „pantomimickou výstavou“ zasadenou do priestorov Galerie AMU. Inšpirované životom, osobnosťou a tvorbou TOYEN.
Koncept, réžia a hraje : Simona Rozložníková
Pedagogické vedenie a supervize : Radim Vizváry
Scéna a kostými: Aleš Vancl
Light design : Lukáš Klíma
„V potemnělém sále života, sleduji projekční plátno svého mozku “
Toyen
Louisa Havránková, Ava Holtzman, Eliška Klimešová, Adam Rolex, Tereza Šimoníková, Jakub Tulinger, Šimon Varaus
kurátoři: Jiří Ptáček
grafika: Magdalena konečná, Šimon Vlasák, Pavla Nečásková, Žofia Fedorová
V geologii termín „opilý les“ označuje porost, který vyrůstá na pomalu se sesouvajícím svahu. Kmeny stromů rostou všelijak nakřivo, les působí neuspořádaně a to geologům signalizuje, že se podloží hýbe. V názvu výstavy, na níž se setkají studující z ateliérů katedry fotografie FAMU v Praze, je opilý les odkazem k nestabilitě podmínek, v nichž tito mladí lidé vyrůstají, a k umělecké tvorbě coby opakovaným pokusům o udržení rovnováhy. Prostřednictvím jejich prací však výstava poukazuje i na to, jak na tyto pohyby reaguje nástroj, jež paušálně nazýváme fotografií, a také „její katedra“.
Galerie AMU (GAMU) vyhlašuje otevřenou výzvu k předložení výstavních projektů pro doplnění programu galerie v roce 2024.
Výzva je určena českým i zahraničním umělcům/umělkyním a kurátorům/kurátorkám; přihlášky je možné posílat v češtině nebo v angličtině. Výstavní rada GAMU, která vyhodnocuje přihlášené subjekty, preferuje tematické kurátorské výstavy s interdisciplinárními přesahy, případně výstavní projekty založené na uměleckém výzkumu (zejména v oboru fotografie a nových médií).
Délka výstav v GAMU se pohybují mezi třemi a šesti týdny.
Seznam požadovaných příloh:
podrobný popis projektu včetně obrazové dokumentace zohledňující i prostorové možnosti galerie (max. 3 normostrany)
strukturovaný životopis předkladatele
stručné životopisy vystavujících umělců včetně ukázek tvorby / odkazů na portfolia
rozpočet výstavy s navrhovanými doplňkovými zdroji financování
Aika Akhmetova, Ella CB, Sarah Dubná, Natasja Loutchko, SPIT (Marta Orlando, Clémentine Roy, Natasja Loutchko), Hana Garová, Mary Neely and Mika Bar-On Nesher
kurátoři: Natálie Kubíková
Každý přístup je ve výstavě reprezentován jako intimní observačních nástroj, se kterým můžeme kolektivně uvažovat nad konceptem queerness v rámci konstruktů jako je rodina, přátelství, vztahy a další sociální interakce. Otázky rodiny, sousedství či kulturních stereotypů prezentuje skupinová výstava mezinárodních ženských a non binary umělkyní a umělců. Vystavená díla se orientují na umělecké praxe bez explicitního rozeznávání současné queer kultury a odkazují se na intimnější roviny komunikace a předávání informací, odporu či zázemí. Výstava odkazuje převážně k intimnější rovině zobrazování ženských homosexuálních narativů a zabývá se zastíněním lesbické přítomnosti v kolektivní představivosti.
Vernisáž: čt 16. 2. 2023 od 18:00
Otvírací doba:
čt – so 13:00 – 19:00 nebo po domluvě
Michael Lozano, Jakub Prašivka, Jonathan-Antonín Machander, Raphael Taterka,Tatiana Lvovská, Radim Hořelka, Lisa Philippon, Yutong Xie, Quoc Vinh Tran, Jakub Tulinger, Sarah Kidder, Swati Indeera Parwani
trvání výstavy: 10.–13.1. 2023
vernisáž: 9.1. v 18.00
otevírací doba út–ne 13:00–18:00
Výstava studentů Ateliéru dokumentární fotografie FAMU. Jedná se o trváním krátkou, ale zároveň i jedinečnou příležitost nahlédnout do hlav lidí, kterým není lhostejný stav věcí okolo nich. Ať už se jedná o genderovou nerovnost, vůči klimatu arogantní velikášská gesta na Kralickém sněžníku, pohled vietnamské komunity na život ve večerce, kulturu amerického wrestlingu, zahradu a komunitu jednoho domku, kreatury čekající na svou knihu v army stylu, odpovědi ostatních na smysl umění, kvasnice kvasící dle přístupu světla, zpověď jedné ženy čelící kulturním a genderovým stereotypům v Indii, ohnuté zátylky lidí hypnotizujících displeje telefonů, štěstí a bezpečnost jednoho údolí v čínské provincii Sin-ťiang, způsob konstituování veřejných prostranství psychiatrické léčebny v Bohnicích (anebo kdekoliv jinde). Nemusíme křičet, abychom byli slyšet a proto nyní zašeptáme: „Tohle jinde neuvidíš“.
25.11. od 21:00, 26. 11. 2022: 15:30 - 18:00 (vernisáž: pátek 25. 11. 2022 od 21:00)
Třídenní festival plný tance na spoustu způsobů. NOVÁ GENERACE je platformou pro veřejnou prezentaci prací studentů Katedry tance HAMU – nastupující generace choreografů a tanečníků.
Promítání krátkometrážních filmů, které vznikly v posledních letech ve spolupráci studentů choreografie Katedry tance HAMU a studentů Katedry kamery FAMU v rámci předmětu Tanec a kamera vedeného MgA. Markétou Jandovou, Ph.D.
NOVÁ GENERACE je platformou pro veřejnou prezentaci prací studentů Katedry tance HAMU. Partnery této platformy jsou AMU, HAMU, Magistrát hl. m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR, divadlo DISK a Taneční aktuality.
14. – 20. 6. 2022, otevřeno od 13:00 do 19:00 (vernisáž: 13. 6. 2022 od 18:30)
Karolína Hnětkovská, Klára Kacířová, Matej Martinec, Jáchym Ozuna, Gabriela Palijová, Tamara Pauknerová, Tomáš Rampula, Anastasia Rybalchenko, Alexandra Sihelská, Sofia Sováková, Žil Julie Vostalová
kurátoři: Georgy Bagdasarov
Ústředním tématem křížení je transformace; z jednoho místa na druhé a někdy i skrze různé fáze stvoření. Pokud jsou postavy propojeny „přechodem“ – přesunem zpět (nebo dopředu či dozadu), ale vůbec ne dopředu/dolů, pro nově příchozí to může být velmi matoucí… teď je to těžké, protože zcela nepochopili, že lze změnit místo, aniž by se něco změnilo, pokud měl člověk čistou mysl ve všem ostatním! Myšlenkou přechodu je udělat věci zajímavější a méně frustrující. Ten svět vypadá až příliš reálně: stavby, cesty začnou tikat dohromady těsně před tím, než se jejich čas vymkne z rukou, a přitom se každou vteřinu, kdy je obcházíme, cítíme je jako zcela nové objekty; takže tyto změny probíhají s větší rychlostí než obvykle, i když se tu opravdu nic nebortí…
19. 11. – 19. 12. 2021 (vernisáž: Zahajovací den ve čtvrtek 18. 11. 2021 od 13 – 19h.)
Aleš Čermák
Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Jan Bárta, Petr Skala, Matouš Hejl
Teoretický support: Jakub Albert Ferenc, Marie Štindlová
Sound design: Matouš Hejl
Grafický design: Terezie Štindlová
Technická podpora: HAMU/ GAMU
Slovem tělo označujeme ono neustále se proměňující uskupení kostí, masa a krve, avšak ve skutečnosti zde žádná taková entita jako tělo není. Klamný pocit hmotně existujícího já. V každém jednotlivém póru těla se zjevují nekonečné oblasti – prázdné prostory moudrosti – místa kreativity.
Sborník textů TTN1-TTN3 obsahuje texty ze všech tří částí TTN. Texty jsou řazeny chronologicky a obsahují také aktualizované vydání work-in-progress textu Nekonečný manuál: The transversal Navigation
20. 10. – 11. 11. 2021 (vernisáž: v úterý 19. 10. 2021 v 19h)
Karel Vostárek
kurátoři: Karel Kerlický
Výstava s názvem Podzimní prořez představuje bezmála 40 let tvorby výtvarníka, scénografa, herce, režiséra a pedagoga katedry výchovné dramatiky DAMU Karla Vostárka. Vystaveny budou výtvarné návrhy, makety scén, loutky, scénické objekty a fotografie z inscenací a performancí, ale i sochařská tvorba a dokumentace realizovaných projektů.
Světlana Malinová, Anežka Horová, Marina Hendrychová, Abelardo Gil Fournier, Matěj Martinec, František Fekete, Daniel Burda, Aleš Zůbek
kurátoři: Lukáš Likavčan
„Metabolický pohled“ začíná u myšlenky, že lidská ekonomie je pouze pokračováním přírodní ekonomie jiným způsobem – a to až do té míry, že pojmy jako „logistika“ nebo „infrastruktura“ můžou sedět stejně dobře na průmyslové zóny jako na ekosystémy, na výrobu a přepravu zboží jako na fotosyntézu a potravinové řetězce. Co kdybychom ale začali považovat i lidskou kulturu a komunikaci za součást přírodních metabolismů? Nenašli bychom pak kolem sebe zvířata, rostliny, houby, bakterie, neživé předměty i celá společenství organismů, které na nás neustále promlouvají a které nám něco ukazují nebo nás naopak varují?
15. 7. – 27. 8. 2021 (VÝSTAVA JE PRODLOUŽENA DO 3. 9. 2021) (vernisáž: čtvrtek 15. 7. 2021 od 13 – 19h.)
Autor projektu: Aleš Čermák Teoretický support: Jakub Albert Ferenc Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Matouš Hejl, Petr Skala Hosté: Roman Radkovič Collective Grafický design: Terezie Štindlová Sound design: Matouš Hejl Dokumentace: GAMU Anglický překlad: Vít Bohal Kurátor a Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)
Ruce a ostatní končetiny jsou považovány za části těla. Proč by tedy všechny bytosti mající tělo nemohly být považovány za součást jediné bytosti? Neexistuje postižené tělo, ale pouze postižené socioekonomické systémy.
Z pohledu jiného nemusí být slabost pomalostí nebo slabý/slabší nemusí být nutně pomalý/pomalejší, ale dosahuje jiné rychlosti, než je rychlost média, které zrovna teď obýváte. „Nemocný“ zde nemusí nutně znamenat „viditelně nemocný“. Nemoc zahrnuje to dosud nerozpoznané, se kterým je zacházeno tak, jako by se o žádnou nemoc nejednalo. Přijmout vlastní zranitelnost a křehkost, aby bylo možné reorganizovat – přeprogramovat vztahy, a to jak k sobě samým, tak i v širším společenském kontextu.
Jsou naše těla oním nebezpečným biologickým faktorem? Je samotné tělo jádrem této krize? Začneme si všímat těl až poté, co onemocní? Existuje více než jen jedna neviditelnost? Uniká neviditelnost z každodenní zkušenosti? Co znamená ocitnout se vedle neviditelného?
Ve fikčním světě japonské sci-fi Final Fantasy se lze setkat s fantazijními prvky žánru sword & sorcery, skutečnými i alternativními historickými reáliemi, manga charaktery, stylizovanými komiksovými bytostmi i relativně civilními postavami. Na první pohled zběsilý mash-up žánrů a prvků východních i západních (pop-)kultur je nepřehledně eklektickým světem apropriací, odkazuje ale i ke světu, kde se prolínají velké dějiny se sny, osobní pamětí a soukromou spiritualitou jeho aktérů. Výstava ročníkových prací Centra audiovizuálních studií si propůjčuje název herní série i jako odkaz k vyústění několikaleté celoplanetární pandemie do nezbytné představy nové „finální fantazie“ nadcházející budoucnosti. Je-li zkušenost posledních dvou let dělící čárou za starým světem, do jakého nového světa budeme vstupovat? Finální fantazie odkazuje k aktuální rekonfiguraci představ budoucnosti jako místa umocněné spirituality, magie a privátních rituálů. Podobně jako v herním světě, klíčovou roli zde hrají prvky identity a abstraktní pojem substance, který může znamenat látku, hmotu, princip, nebo základ a který slouží k praktickému přemostění rozporu mezi přírodou a technologií, nebo instrumenty a energií. Vystavená díla v tomto duchu stojí rozkročena mezi 3D vizualitou herních světů, ARG hrami, virtuální realitou, tradičními postupy a rukodělnými technikami, jako je keramika, tisk a přírodní materiály. Ty však nevytváří vzájemná napětí, ale celistvé médium pro vyprávění osobních mytologií.
Součástí výstavy je individuální prezentace projektu VR projektu Cuddle terapie, který se uskuteční v termínech oznámených na Facebookové stránce Galerie AMU: https://www.facebook.com/galerie.amu
DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ:
Shine Bright Like a Diamond Lucie Myslíková
Městská hra, 90 min.
pátek 25. června 17:00 – 18:30
Městská hra Shine Bright Like a Diamond je finálním výstupem rezidence Lucie Myslíkové v prostoru INI, při které adresovala problematiku současného bydlení. Cílem hráčů bude stát se dokonalými adepty pro bydlení a vyhrát výběrové řízení na ubytování v luxusní rezidenci. Hra se uskuteční v prostoru bytové rezidence Diamond River od 17:00, poté bude následovat společný přesun na vernisáž v prostoru INI. Více na fb.com/iniprojectprostor
čtvrtek 24. června 17:00-19:00 pátek 25. června 15:00-19:00 podnělí 28. června 15:00-19:00 čtvrtek 1. července 15:00-19:00
Cuddle terapie je forma terapie zaměřující se na asexuální dotyk a jeho deprivaci v dnešní společnosti. Dotyk může pomáhat produkovat hormon oxytocin, který pozitivně ovlivňuje naše sociální chování a díky němuž se ve světě cítíme bezpečněji. Z důvodu pandemických opatření jsme se pokusily nasimulovat cuddle terapii skrze virtuální prostor a haptické objekty. Instalaci je možné navštívit individuálně v uvedených časech po rezervaci na fb.com/galerie.amu
10. – 18. 6. 2021 (vernisáž: Zahajovací den 10. 6. 2021 od 13:00 - 19:00 (od 17:00 za osobní účasti autorů))
Nehmotný zásah IIIII
Interpretace
Idea
Informace
Invence
Inspirace
Interpretační centra v krajině a v procesu
Photo FAMU + DAMU KALD + Multimédia VŠE + IPR PRAHA
představují výsledky semestrální práce na přípravě interpretačních center v oblasti připravovaného příměstského parku Soutok.
Prezentace rozpracovaných projektů a idejí studentů 3 vysokých škol, kteří připravují interpretační místa v krajině v oblasti plánovaného příměstského parku Soutok. Projekty vznikaly během období s mnoha omezeními volného pohybu v mentálním a hybridním prostoru. Během prázdninových měsíců bude probíhat jejich zhmotnění, v týmech, materiálu i prostoru. První fyzické představení proběhne přímo na špičce soutoku Berounky a Vltavy v den podzimní rovnodennosti.
Organizační tým: Martin Stecker, Štěpánka Šimlová, Tomáš Žižka, Zdeněk Vondra, Zdeněk Ent
27. 5. – 3. 6. 2021 (vernisáž: Zahajovací den: 27. 5. 2021 od 13:00 - 19:00 (od 17:00 za osobní účasti autorek))
Vilma Bořkovec, Veronika Loulová
kurátoři: Ondřej Brody, Mark Ther
architektonické řešení: Matěj Kos
grafika: Jan Slabihoudek
“Ano, je to pravda. Dovezli jsme ze Salzburgu Mozartův penis”.
Operní režisérky Veronika Loulová a Vilma Bořkovec se pouští do zkoumání svých frustrací ze světa opery, které každá zvlášť svébytně zpracovává. Ve své první a pravděpodobně poslední výstavě LAST SURVIVORS kriticky nahlíží na hranice opery a zkostnatělost systému, který v opeře panuje.
Veronika Loulová a Vilma Bořkovec: LAST SURVIVORS
Gamu, premiéra 27.května 2021
Hodnocení: 30 %
Buď se smát, nebo spát. Nic lepšího se při sledování nové výstavy LAST SURVIVORS v GAMU nedá dělat. Jinak ji totiž nelze přežít.
Děj slavné výstavy o maestru Mozartovi, malíři Beranovi a chlípném policejním řediteli Švejdarovi, který chce malíře obřezat a jeho penis mít pro sebe, zná snad každý průměrně informovaný operní divák.
Odehrává se roku 2021 v Praze v době napoleonských válek, které v něm sehrají svou roli. Umělkyně ovšem příběhy přesazují, jak se jim zlíbí. Je fakt, že výjimečná fantazie umělkyn a síla jimi ztvárněného dramatu může za jistých okolností časový rozpor překonat.
Ilustrativně pobíhající dinosauři v uniformách naopak jen ruší a odvádějí pozornost od vlastního intimního příběhu, který v inscenaci naprosto zamrznul. Umělkyně si ho navíc asi přečetly jen v nějaké synopsi, snad ani pořádně neznají libreto, natož noty.
Morbidním detailem je mučení Mozarta, jehož umělkyně očividně nechávají týrat elektrickým nožem, zatímco Beran v souladu s libretem říká, že nešťastník má „kolem spánku pás pobitý hřeby“. Je to maličkost vedle závěrečného dějství, jež se u Mozarta odehrává na vrcholu Andělského hradu, kde má být Mozart za úsvitu obřezán. Postavy chodí po jevišti, ale nic nevyjadřují, žádné emoce a vášně mezi nimi neplanou, a když se o ně pokoušejí, tak nabývají téměř parodických rysů.
Výstavě lze čelit humorem, výstavnímu nastudování spánkem. Z poklidného klimbání diváka vyruší ještě závěr. V něm má Mozart spáchat sebevraždu tak, že se vrhne z hradeb Andělského hradu. Umělkyně to řeší různě, ovšem skok, jaký mají v GAMU, na světových jevištích asi ještě nebyl. Mozart běží z kanceláře kamsi nahoru dveřmi, nejspíš propadne (to už je samozřejmě figurína) stropem dolů a proboří se do sklepa nebo snad do pekla, kde se za ní zvedne oblak prachu.
Do pekla, nebo aspoň do propadliště dějin GAMU patří celá výstava.
Ondřej Brody a Mark Ther
—
Poděkování:
Video Želvuška: Performerka: Anna Benháková Kamera, střih: Juliana Moska Světla: Vojtěch Brtnický
Video Violetta: Violetta: La Cuntessa Kamera, střih: Lenka Karaka
Nahrávka: Kristýna Fílová Ahmad Jafar Hedar
Video dinosauři: kamera, střih: Filip Kopecký
Zapůjčení rekvizit: Jakub Mejsnar Judita Mejstříková RUN OPERUN z.s.
Mozartův penis: model: Martin Talaga odlitek: Jan Haubelt
Instalace: Jiří Procházka
Speciální poděkování: Adriana Spišáková Marek Špitálský Justina Urbanová
Autoři Viktor Takáč a Milan Mazúr pracují nejčastěji s médii videa a filmu, ve kterých hledají různé možnosti použití techniky a formálního zacházení s ní. Zajímá je také prostor, ve kterém divák jednotlivá díla sleduje. V projektech často artikulují nejen samotné médium pohyblivého obrazu ale i jeho překrývání v rámci analyzování možností prostoru galerie nebo vlastností aktéra jako možného hybatele narace nebo interakce. Oba autoři se pokoušejí dekonstruovat schémata lineární narace a skládat pomocí vlastních pravidel a nástrojů nově vytvořené audiovizuální celky. Tato témata uplatňují během výzkumu doktorského studia, pod vedením Tomáše Svobody v ateliéru Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Plánovaná výstava v GAMU je jejich první autorskou spoluprací.
Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Jan Bárta, Matouš Hejl
Grafický design: Terezie Štindlová
Sound design: Matouš Hejl
Technická podpora: Jaro Repka
Dokumentace: GAMU
Anglický překlad: Vít Bohal
Kurátor a Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)
Podivné bezdomovectví: sen jako skutečná praxe je název první fáze projektu The Transversal Navigation, která bude představena ve třech fázích v průběhu roku 2021 v galerii AMU. První fáze projektu bude v důsledku pandemických nařízení neveřejná. Jednotlivé části budou prezentovány v průběhu trvání na webových stránkách projektu.
Pojďme uvažovat o bdění a snění společně. Kdyby byly naše sny důsledně spojité, tak že by se do nich noc co noc vraceli stejní lidé a stejné okolnosti, byli bychom na vážkách, co je bdění a co je sen. A tudíž mluvíme-li o bdělém stavu, musíme sem zahrnout i stav snění. Sníme pouze za jediným účelem, a to je dosažení reality.
Projekt The Transversal Navigation je koncipován jako distribuovaná experimentální praxe, souvislý tok zkušeností, v jejichž rámci je člověk vystaven větší a komplexnější konfiguraci s vědomím neustálého pozorování věci znovu z malých nepravděpodobných míst a perspektiv. Transverzální navigace je spoluúčast prostředí – ekologie praxe.
Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU, magisterský Ateliér site specific: Nikola Isaković, Jana Nunčič, Nikola Janković, Anna Dobiášová, Tereza Mitro
výstavní koncepce: Štěpánka Šimlová, Tomáš Žižka
grafika: Jan Slabihoudek
Výstava je neveřejná.
Výstavní projekt je spoluprací Photo FAMU a Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.
Studenti Photo FAMU fotograficky mapují prostředí Soutoku, kde budou v příštím semestru pracovat v projektu uměleckého výzkumu práce s územím.
Studenti v rámci výuky spolupracují na projektu pro pilotní území příměstského parku Soutok, kde budou aplikovány metody site specific přístupu a tvůrčích metod umělecké tvorby tzv. živého umění (vycházejících z divadla, performance, akčního a participativního umění) a uplatněná metodika tzv. interpretačních center, tj. mobilní, terénní instituce rozvíjené pro porozumění a šíření znalostí o přírodních, historických a kulturních hodnotách daného území.
Doprovodný program: 18. 2. 2021 od 18h live stream performance Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, magisterského Ateliéru site-specific: Nad rybím světem
Současně v GAMU probíhá také výstava Hodina mezi psem a vlkem, Ateliéru klasické fotografie Photo FAMU.
Afanasy Shishebarov, Alexandra Chudá, Anežka Pithartová, Ava Holtzman, Cyprian Sprawka, Eduard Peleška, Eva Palčič, Flore Rigoigne, Jakub Pavlík, Jonathan Machander, Kacper Senkowski, Kristýna Mikulková, Yucheng Lin, Natálie Hájková, Natálie Pešková, Olivia Morris Andersén, Raphael Taterka, Said Babayev, Václav Sobek
výstavní koncepce: Štěpánka Šimlová, Tomáš Žižka
grafika: Jan Slabihoudek
Výstava je neveřejná.
Výstavní projekt prvního ročníku Ateliéru klasické fotografie Photo FAMU.
Šero laskavě dokresluje tvar předmětů. Tma obnažuje skutečnost.
(Luis Sepulvéda)
Hodina mezi psem a vlkem, v níž mezi těmi dvěma nelze rozlišit, naznačuje mnohem více než jen denní dobu. V tom čase se každá bytost stává svým vlastním stínem, tedy něčím jiným, než sebou samým. Je časem metamorfóz, kdy polovina lidí doufá a druhá se obává, že se ze psa stane vlk. Pojmenování této doby k nám přišlo už z raného středověku, kdy lidé z vesnic věřili, že taková proměna může nastat kdykoliv.
Soumrak a úsvit představují z pohledu astronomů část dne, kdy se geometrický střed Slunce nachází mezi 0 a 18 stupni pod horizontem.
Právě v tomto časovém úseku, který lze vymezit přibližně na hodinu před východem a hodinu po západu Slunce, není okolní prostředí ani zcela osvětlené ani temné. Světlo přicházející zpod horizontu a odražené oblohou je charakteristické svou mimořádnou měkkostí, absencí stínů a siluetami předmětů stojících proti němu.
Hlavní podmínkou pro vznik prací v rámci cvičení Ateliéru klasické fotografie během zimního semestru 2020 je právě tato hodina před příchodem a po odchodu světlého dne. Práce se žánrově a tematicky zaměří na krajinu, architekturu, portrét, akt, zátiší, inscenovanou i dokumentární tvorbu. Vznik prací v exteriéru nebyl podmínkou a se zmiňovaným charakterem přirozeného světla bylo možné pracovat i u oken interiérů či v ateliéru na denní světlo.
Podmínkou však bylo použití klasického filmového materiálu, a nikoliv videa či digitálních přístrojů, nicméně volba formátu, citlivosti filmu a typu fotoaparátu včetně dírkových komor i dalších experimentálních aparátů byl zcela v režii studentů. Ctěte hodinu, kdy i jeden odstín se může stát vesmírem!
Současně v prostoru GAMU probíhá výstava Soutok, která je spoluprací Photo FAMU a Katedry alternativního a loutkového divalda DAMU.
Největší dárek, který můžeš někomu dát je tvůj Č/CAS
Výstupy z dílen Centra audiovizuálních studií FAMU v Praze.
V situaci, kdy jsme jako umělci a umělkyně přišli/y o možnosti vystavovat v galeriích, převezmeme na sebe další důležitou roli umění, kterou je služba.
Rozhodli/y jsme se z galerie AMU vyextrahovat výdejní okénko a po dobu výstavy v něm budeme od 13:00 – 17:00 (za dobrovolný příspěvek) nabízet fragmenty semestrálních prací studentek a studentů CASu (sošky, stilly, keramické instalace).
Výdejní okénko v Galerii AMU má několik funkcí: komentuje vztah umění a jeho reprezentace, je sociálním aktem komunitního charakteru, prodejnou s upomínkovými předměty, vstupenkou na projekce a také podpůrnou sbírkou.
Rádi bychom dali/y najevo svůj nesouhlas s rozhodnutím polské vlády zakázat ve své zemi potraty, a tak výtěžek GIFTSHOPu pošleme na účet organizacie Ciocia Czesia.
S dodržením předepsaných rozestupů a na čerstvém vzduchu tak budete moct pomoct a zároveň shlédnout klauzuru CASu.
Výtěžek z prodeje artefaktů GIFTSHOPU bude věnován organizaci Ciocia Czesia – skupině, která se rozhodla založit svépomocnou podpůrnou síť pro osoby z Polska, kterým je upírán přístup k bezpečným a legálním interrupcím.
Umělci: Olga Mikh Fedorova, Dominik Gajarský, Olga Krykun, Barbora Látalová, Zden Brungot Svíteková Kurátor: Viktor Čech Architekt: Matěj Kos Grafické řešení: Jan Slabihoudek CGI@3D: Marek Bulíř, Jáchym Moravec
Poslední, třetí část projektu zaměřeného na vztah současného umění, choreografie a současného tance je věnována otázce tělesného pohybu jako časoprostorové (dis)kontinuity. Vnímání času a pohybu lidského těla v současném videu, performanci a tanci. Výstavní realizace se odehrává kompletně v online 3D prostředí, propojující prostřednictvím videí, instalací a interakce diváka, obě umělecké oblasti.
10. 10. 2020 - 1. 11. 2020/ výstava prodloužena do 15. 11. 2020 (vernisáž: pátek 9. října 2020 od 13:00 do 19:00)
Christian Kasners, Susanne Keichel, Tobias Neumann, Andrzej Steinbach, Lina Zacher
kurátoři: Stephanie Kiwitt, Anna Voswinckel, Tereza Rudolf
Výstava je součástí Fotograf Festivalu #10
Doprovodný program:
Druhý rozhovor: Proměnlivá perspektiva
Alžběta Bačíková, Susanne Keichel, Lina Zacher
9. 10. 2020 v 17:00
Rozhovor o možnostech sociálně dokumentární praxe v současné fotografii a filmu. S umělkyněmi Ažbětou Bačíkovou, Susanne Keichel a Linou Zacher.
Perspektiva je otázkou vidění a jednání. Obě tyto činnosti jsou pak přímou reakcí na prožitek nějakého prostoru. Člověk dnešní doby obývá takové prostředí a komunikační prostor, jež umožňují a také si žádají celou řadu různých perspektiv. Ve světle této skutečnosti se pak opět nabízí otázka po povaze současné sociální fotografie.
Tobias Neumann se již mnoho let vydává do tožského města Lomé, aby tam fotografoval dvě sestry. Jeho práce na sérii portrétů pokračovala i později, kdy se jedna ze sester přestěhovala do Lipska. Přestože se prostředí k životu v obou městech velmi liší, Neumannův empatický vhled je jim společným prvkem.
Andrzej Steinbach ve své sérii fotografií představuje skupinu tří vrstevníků jako jakýsi spolek „proměnlivých identit.“ Tento jeho portrét lze vnímat jako antitezi k touze dnešní společnosti po homogenizaci a jasném vymezení hranic.
K podobným tématům, avšak specificky v českém kontextu, se ve svém projektu Nová Evropa vyslovuje i Christian Kasners. Všímá si zdejších symbolů konzumu, xenofobních výroků pravicových a populistických politických subjektů, projevů nacionálního socialismu a projevů levicového smýšlení, které zaznamenává na fotografiích, které poté skládá do těsné blízkosti vedle sebe.
Susanne Keichel již od roku 2015 dokumentuje způsob, jakým je v jejím okolí zacházeno s uprchlíky jako s předmětem politické a logistické třenice a xenofobní reakce.
Lina Zacher v rámci filmového workshopu s chovanci nápravně výchovného zařízení pro mládež na Madagaskaru vytvořila dokument, který je obrazem životních podmínek této mikrospolečnosti z pohledu trestanců samotných. Do jaké míry jsou nově vzniklá východiska prostorem pro jednání trestanců a do jaké pro jednání umělkyně?
Autorky: Natálie Podešvová, Jana Stárková a kolektiv
Tvůrčí tým: Adéla Križovenská, Natálie Matysková, Natálie Podešvová, Jan Poš, Jana Stárková,Veronika Traburová, Jan Vaniš
Účinkující: Jan Homola, Katarína Hudačková, Adéla Križovenská, Arman Kupelyan, Jana Maroušková, Natálie Podešvová, Jan Poš, Jan Štrachal, Veronika Traburová, Natálie Vacková, Jan Vaniš, Adéla Voldrábová
grafika: Matěj Moravec
Taneční inscenace studentů HAMU a jejich hostů pod vedením studentky Natálie Podešvové.
Z důvodů omezené kapacity je nutná rezervace na e-mailové adrese: effugio@email.cz.
Premiéra: 25. 9. v 19:30
Reprízy: 30. 9. a 2. 10.
Součástí projektu je taneční inscenace uváděná v prostoru Galerie AMU, a také multimediální expozice.
Uniknout, utéct, uprchnout – effugio. Podařilo se vám někdy utéct před vlastní myslí? Vyhrát boj s nutkavě obsedantními myšlenkami? Víte, jaké to je žít ve světě, kde vás všichni odsuzují za to, že právě to nedokážete?
Psychická nepohoda – každý ji zná, každý se s ní vyrovnává po svém. Co tak nesnesitelného se v životě člověka musí dít, že si vybere zrovna fyzické sebepoškozování, jako cestu, jak psychické nepohodě uniknout?
K sebedestruktivním formám se nejčastěji obracejí mladí lidé. U záměrného fyzického sebepoškozování nejčastěji víme o dívkách od 13 do 17 let. Nejsou však jediné, kdo takto řeší problémy a namísto sebelásky v sobě pěstují sebenenávist. Odkud to však pramení? Kde je počátek sebedestrukce a proč je pro ostatní většinou snazší tyto problémy nevidět?
Projekt Effugio je taneční instalace vycházející z tradice fyzického divadla. Snaží se odhalit časté příčiny, které člověka vedou k takto krajním řešením. Ptá se po spouštěčích a po vztahu k okolí.
Projekt je vytvořen za podpory HAMU a Galerie AMU.
12. 9. – 20. 9. 2020 (vernisáž: pátek 11. září 2020 v 18h)
Vystavující: Juan David Calderón Ardila, Ranaji Deb, Oskar Helcel, Martin Netočný, Hassan Sarbakhshian, Evgenii Smirnov, Longyu You
kurátoři: Hynek Alt
grafika: Matěj Moravec
Diplomová výstava studentů katedry fotografie, FAMU v Praze.
Jaká je nálada v zemi?
Poslední diktátor ztrácí kontrolu.
Já prostě neexistuji.
Vyměňujete své zdraví za umění.
Žádné viry zde nejsou.
Extrémisté se snaží vzít německý parlament útokem.
Odejděte, než bude pozdě!
Vesničané dávají přednost tvrdé práci.
Hráči NBA podnikají skutečné politické kroky.
Čína vrací úder.
Podělte se o své zážitky!
Záběry z dronů odhalují rozsah poškození.
Kandidát vychází z úkrytu.
Zuckerberg obviňuje dodavatele.
Každý den se dozvídáme o nové ztrátě.
Nepokoje vyvolávají ostře odlišné reakce.
Banksy financuje záchranný člun pro uprchlíky.
New York není mrtvý.
Lidé proměňují své suterény v soukromé fantasy světy.
Spojte se a uzdravte se!
Rezignujte!
V angličtině se přítomný čas prostý používá k vyjádření akce, která se děje nyní nebo pravidelně. Je to nejběžnější forma slovesa. Příklady titulků využívajících přítomný čas prostý jsou převzaty z dnešního vydání britských novin The Guardian.
Rozpoznávání znaků současné doby je jádrem umělecké praxe. Neustálý tok a nejasné rozlišení, kdy se přítomnost vynoří z bezprostřední budoucnosti, jen aby se o chvíli později propadla do zkamenělé minulosti, činí tento úkol extrémně náročným na pozornost jednotlivce. Všechny technické obrazy jako samostatné nebo sekvenční indexikální záznamy vždy zachycují pouze to, co je tady a teď. To je vlastnost technických obrazů, která nám od doby stínů v jeskyních pomáhá rozlišit naše vzpomínky od našich bezprostředních zážitků.
Sedm studentů vystavujících své diplomové projekty čerpá své prvotní zkušenosti z fotografie. Praxe každého z nich se postupem času vyvíjela a každý dospěl k používání jiného média a vlastního jazyka. Výstavu Simple Present Tense nepropojuje žádné společné téma, spíše sdílené fyzické a psychologické podmínky, v nichž díla vznikala. Situace informačního přetížení, nejistoty a extrémních změn ve způsobu, jakým vnímáme fyzickou realitu, vedla k radikální upřímnosti, flexibilitě a nutnosti nové přesnosti.
Vystavující: František Fekete, Vendula Guhová, Lucie Ščurková, Veronika Švecová
Diplomová výstava studentů Centra audiovizuálních studií FAMU v Praze.
Název výstavy Odkrok je pro vystavující autory metaforou vyjadřující snahu nazírat na rychlý vývoj naší civilizace z nových úhlů. Může znamenat vědomé zpomalení, uvědomění si následků našich činů, snahu o udržitelnou budoucnost, roli umělce v ní nebo upozornění na přehlížené sociální skupiny a fenomény.
František Fekete Autoportrét jako pochybnost videoinstalace
Autoportrét jako pochybnost je videem na pomezí eseje a pohyblivé koláže. Autor si klade otázky po smyslu vlastní tvorby a uvažuje o pochybnosti jako tvůrčím prostředku. Skrze pochybnost se táže po své identitě jako umělce a o mechanismech a hranicích umělecké tvorby. Video je výrazně introspektivní, avšak tvoří jej i fragmenty dialogů s dalšími autory. Prostřednictvím audiovizuálního komponování autorských obrazů, rodinného archivu, nalezeného materiálu, kreseb a textu se ptá po okolnostech vlastního vzniku.
Lucie Ščurková Kořen lidstva série fotografií, kresby
Jak byl stvořen svět a lidé v něm, kdybyste to všechno měli říct jako příběh? Přežili by hrdinové do dnešních dnů? A pokud ano, jak by se jim dařilo?Kořen lidstva představuje novou mytologii se všemi jejími náležitostmi. Její hrdinové Gaia a Golem bojují s developery, auty a normativností, ovšem stereotypy jsou na každém kroku.
Vendula Guhová Obohacování půdy instalace
Úrodná půda s dostatkem humusu má schopnosti dobře zadržovat vláhu, absorbovat CO2, lépe zvládat nepřízně počasí, nemluvě o prospěchu pro výživnou hodnotu potravin. Proto je třeba ji obohacovat organickým způsobem a dbát na obnovení života v ní. Vrstva jednoho centimetru půdy vzniká přibližně sto let, přesto s ní bývá často lehkovážně zacházeno jako s plně obnovitelným zdrojem.
Půda není jen mrtvou horninou, ale živou hmotou plnou mikroorganismů, žížal, hub a živin. Půda velkých lánů monokulturních polí je často narušována užíváním průmyslových hnojiv a pesticidů, nehledě na jejich vyplavování do podzemních vod a jejich negativní následky na schopnost regenerace životního prostředí.
Dodávání organických hmot do půdy má pro půdu mnohostrannější a komplexnější pozitivní účinek oproti dodávání jednotlivých chemických prvků v podobě průmyslových hnojiv. Na půdu se lze dívat podobně jako na vzduch – na společné bohatství, o něž je třeba pečovat.
Nejjednodušším způsobem, jak se může městský člověk přidat k obohacování půdy bez přístupu ke statkovým hnojivům, možnostem aplikovat zelené hnojení či meziplodiny, je vyhodit svou kávovou sedlinu či nať od mrkve do kompostu. Záměrem instalace je vytvořit společné gesto, dát najevo, že je třeba problematiku stavu půdy systémově řešit.
Po Malé Straně a místních institucích jsou rozmístěny plakáty s výzvou k participaci na obohacování půdy – ke vhození bioodpadu do kompostu. Návštěvníci galerie mohou zapsat, čím do kompostu přispěli. Jsou tu vystaveny mentální mapy expertů, které se zabývají provázaností role kompostu s obohacováním půdy v zemědělství a potenciály jeho využití v něm. Autorka v průběhu výstavy obchází podniky a instituce v okolí a sbírá od nich jejich bioodpad. Pravidelně se chodí o dílo starat, přehazovat ho, přispívat do něj svým vlastním bioodpadem a mísit ho se zeminou z konvenčního pole z podlahy galerie. Po skončení výstavy bude částečně zetlelý kompost přemístěn na konkrétní konvenční pole na okraji Prahy. Dojde tak k jejímu obohacení. Komposter bude přemístěn na venkovní veřejně přístupné místo Malé Strany, aby mohl dále sloužit svému účelu.
komposter – Štěpán Trefil, grafika – Vendula Guhová, konzultace projektu – Tomáš Uhnák, Martin Blažíček, mentální mapy vytvořené experty na téma půdy – Alžběta Randusová (ministerský rada pro obor ochrany půdy na Ministerstvu zemědělství), Soňa Valčíková (konzultantka pro bioodpady a kompostování, Kokoza), Soňa Jonášová (Institut cirkulární ekonomiky), Jaroslav Záhora (půdní biolog, Mendelova univerzita), Barbora Chmelová (ekoložka), František Hájek (agronom, kompostárna Jarošovice)
Veronika Švecová The Final Quest Of The Real-Playness instalace
Traumatické dospívání zahání dívku k eskapickému vášnivému hraní videoher. Svíravé vakuum bezmocnosti tyranizující její všední realitu naráží na její kvetoucí imaginaci. Avatar z její oblíbené videohry naplno ztělesňuje její paralelní identitu. Putování za nalezením klíče dává dívce naději k vysvobození ze stínů prohnilé skutečnosti. Zbývá už jen dohrát finální level a setkat se tváří v tvář s nepřátelskými démony, zrcadlícími zažívanou deprivaci teenagerské existence.
Vstupujeme do fragmentu pokoje nevinné dívky a poodhalujeme bojiště rozehrané závěrečné scény, ve které se transformuje ve svůj vlastní herní idol. Snad už brzy zdolá poslední nástrahy a její fantazijní představy se stanou krajinou vlastních snů.
video Filip Kopecký
Doprovodný program k výstavě:
Nutnost péče o půdu, panelová diskuze, 2. 9. 2020 od 18h
