BEZEDNO. VILÉM FLUSSER A UMĚNÍ

5. 4. – 7. 5. 2017 (vernisáž v úterý 4. 4. 2017 v 18 h)

kurátoři: Baruch Gottlieb a Pavel Vančát

výstavní koncepce: Baruch Gottlieb, Peter Weibel, Siegfried Zielinski

architektonické řešení: Oldřich Morys

grafika: Jan Slabihoudek

Výstava „Bezedno: Vilém Flusser a umění“ představuje život a myšlení jednoho z nejvýznamnějších pražských rodáků a intelektuálů 20. století. Kombinací vzácných archivních dokumentů a uměleckých projektů, na kterých se Flusser částečně sám podílel, se snaží propojit jeho soukromý i profesionální život, poznamenaný několika emigracemi, s jeho myšlenkami, texty, rozhovory a uměleckými spolupracemi. Po předchozích zastávkách v AdK Berlin, ZKM Karlsruhe a West Den Haag je tato ojedinělá výstava prezentována ve Flusserově rodném městě, upravená a obohacená o místní kořeny a vazby.

Louis Bec, Epistémologie/ Ethologie Zooflusserienne, 1993, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Louis Bec, Epistémologie/ Ethologie Zooflusserienne, 1993, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Vilém Flusser se narodil v Praze – Bubenči v roce 1920 a byl vychován v intelektuálním ovzduší středostavovské židovské rodiny. V roce 1939 byl s nástupem nacismu donucen emigrovat. Se svojí budoucí ženou Edith odjeli nejprve do Londýna, odkud později přesídlili do brazilského Sao Paula, kde žili následující tři dekády. Flusserovo vzdělání vychází z klasické, osvícenecké a humanistické filosofie, kterou byl nucen adaptovat na nové, utopické podmínky radikálně cizí modernity, do níž byl vržen. V reakci na beznaděj, kterou přineslo vyhlazení jeho vlastní rodiny a hrůzy holokaustu obecně, přináší Flusser jiskrně originální a nekompromisní filosofické úvahy o světě vědeckého pokroku, automatizace a migrace. Po svém návratu do Evropy se během 80. let postupně stal jedním z filosofických proroků nastupující elektronické éry. Přestože zemřel na samém počátku internetové doby (v důsledku autonehody na cestě ze své první veřejné přednášky v Praze v roce 1991), jeho chápání sítí a komunikace je stejně pronikavě přiléhavé i pro naši současnou situaci. Během svého života se Vilém Flusser pokoušel o novou, utopickou formu myšlení, vycházející ze zdrcujících zklamání modernity. Sám ji označoval za „syntetické myšlení“, založené na „technických obrazech“.

Pražská výstava v GAMU obsahuje kromě biografických trajektorií, předmětů a rukopisů z jeho archivu také díla umělců, kteří jej znali a uctívali (a někteří z nich s ním i aktivně spolupracovali při zhmotnění utopických módů „syntetického myšlení“), i těch, kteří se jeho teoriemi volně inspirovali. Výběr umělců inspirovaných i ovlivněných Flusserem zahrnuje mnoho mezinárodně uznávaných osobností (Louis Bec, Michael Bielicky, Harun Farocki, Joan Fontcuberta, Fred Forest, Dieter Jung, Andreas Müller-Pohle, Lisa Schmitz a další) i jejich české protipóly (Jiří Hanke, Jiří Skála a Martin Kohout). Představuje tak bohatou a komplexní sondu do života a myšlení českého průkopníka filosofie médií, inspirativní i pro naši post-elektronickou současnost.

Jiří Hanke, Kladno, Gottwaldovo náměstí, 1989, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Jiří Hanke, Kladno, Gottwaldovo náměstí, 1989, reprodukováno s laskavým svolením umělce

V rámci výstavy proběhne také mezinárodní sympozium s názvem „Hra proti aparátu. Filosofie médií a kultury Viléma Flussera”, 7. – 8. 4. 2017. Zaměří se na otázku kritické reflexe kultury, kterou určují nové (počítačové) technologie, ale také staré kulturní techniky písma, zobrazování či počítání formující vědění a vnímání. Kdy následuje reflexe kulturních podmínek jen technická, ekonomická či politická pravidla hry a kdy umožňuje svobodu v zacházení s aparáty? Výstava se koná ve spolupráci s Archivem Viléma Flussera pod Univerzitou umění v Berlíně.