8. 7. – 23. 8. 2020 (vernisáž: úterý 7. července 2020, 18:00 )

Phoebe Berglund (USA), Veronika Čechmánková (CZ), Agnieszka Mastalerz (PL) a Michał Szaranowicz (PL)

kurátoři: Viktor Čech

architektonické řešení: Matěj Kos

grafika: Jan Slabihoudek

Doprovodný program:

  • Choreografie a analýza pohybu (Hana Polanská Turečková): 21. července 2020, 16:00
  • Úsilí o přednášku (přednáška Viktora Čecha): 5. srpna 2020, 18:00
  • Komentovaná prohlídka (Viktor Čech): 20. srpna 2020, 18:00

Druhá část projektu věnovaného roli tělesného pohybu, tance a choreografie v současném umění, směřuje k otázce fyzického úsilí a aktu práce. Vůle a energie k pohybu není na poli lidského těla spojena jen s řadou funkčních mechanismů a naplňováním ideálu efektivity, ale je také územím výsostně politickým, místem kontroly i vzepření se, fyzikálních důsledků i jejich symbolického vyznění. Vystavující umělkyně a umělci se setkávají v síti struktur napnutých mezi těmito polaritami.

5. 3. – 28. 6. 2020 (vernisáž: 4. března 2020, 18h)

Janek Rous, Hana Turečková Polanská a Ivan Svoboda, Zuzana Žabková

kurátoři: Viktor Čech

architektonické řešení: Matěj Kos

grafika: Jan Slabihoudek

Doprovodný program:

  • 10. června 2020, 19h, Tanec jako metafora myšlení? (přednáška Viktora Čecha)
  • 17. června 2020, 18h, Ekosystémy pohybu a myšlení (panelová diskuze)
  • 25. června 2020, 18h, Komentovaná prohlídka

Může být tělesný pohyb metaforou našeho myšlení? Lze ho chápat jako možnost vztahování se k myšlenkovým procesům odlišnou od jejich pouhé verbalizace? Kolem těchto otázek je vystavěn tento projekt, propojující výstavu se sérií přednášek, projekcí a diskuzí z oblasti vizuálního i tanečního umění. Je prvním z tematického cyklu tří projektů, které budou v GAMU realizovány v průběhu letošního. Jejich společnou oblastí zájmu je zóna, v níž se často setkávají současný tanec a choreografie s oblastí výtvarného a vizuálního umění, totiž otázka našeho tělesného pohybu a jeho struktury a vztahu k různým aspektům naší reality.

Projekt nazvaný Choreografie mysli má být především úvodním definováním celého projektu, procesem, v jehož rámci budou konfrontovány diskurzy současného umění a současného tance a myšlení o nich s lokální situací obou oblastí. I proto bude i samotná v galerijním prostoru realizovaná výstava především platformou pro živý dialog realizovaný ve spojení s doprovodným programem.

Výběr na výstavě prezentovaných děl se soustředí na několik možností vztahu choreografie a tělesného pohybu k současné umělecké praxi v galerijní oblasti. Zatímco dvě vystavená díla slovenské umělkyně Zuzany Žabkové jsou výrazným příkladem syntézy práce choreografky a vizuální umělkyně prostřednictvím nečekaných posunů v úlohách obou oborů, pro výstavu vytvořený projekt Hany Polanské (v tvůrčí spolupráci s Ivanem Svobodou a řadou dalších participantů) je výsledkem spolupráce choreografky, tanečnice a vizuálního umělce reagujících na s tématem výstavy spojený teoretický diskurz, především konkrétní text Alaina Badioua. Fiktivní videodokument Janka Rouse je pak naopak příkladem jedné z možných situací, v níž se vztah tělesného pohybu a verbální narace vyskytuje paralelně v řeči současného videoartu.

Doprovodný program bude tvořen několika událostmi. První z nich bude tematická přednáška inspirovaná úvahou Alaina Badioua nad chápáním tance jakožto metafory myšlení, která bude směřována k paralelám tohoto vztahu v současné světové tvorbě obou oblastí (Viktor Čech). Druhou pak moderovaný diskuzní panel se skupinou pozvaných hostů, tázající se po vztahu tělesného pohybu, ideologií a konceptuálního myšlení v současné umělecké situaci.

video Miroslava Konečná

 

 

Zuzana Žabková: Une élevation arrondi retirée, video, 2010, 1:50 min

Umělkyně v tomto videu umělkyně využila své zkušenosti choreografky, když na základě francouzského názvosloví klasického tance sepsala poetický text, který ve slovenštině získal autonomní literární význam, zatímco na neutrálním černém pozadí tančící tanečnice a tanečníci jej aplikovali jako formalizovaný taneční projev mající abstraktní hodnoty. Text předčítající hlas nahrazuje hudební složku a současně vytváří kontrast mezi jeho lyričností a konkrétním technickým pojetím choreografie. Jako v mnoha dalších pracích zde Žabková rozvinula komplexní hru, kde jsou využity techniky média choreografie v posunutém kontextu, který současně ohledává i překračuje jeho hranice. Mnohem pružnější a širší pole vizuálního umění jí v tomto ohledu slouží jako místo realizace jejího osobitého tvůrčího diskurzu, který si přitom uchovává i své pozice v oblasti tance.

Libreto k baletu Une élevation arrondi retirée

I.
Une balancoire entrelacé a la terre
Une glissade a gauche , a droit un deboulé
ecarté
Devant le deboulé un defilé glissé
en dedan sciseaux jeté
a gauche ballon en l air au milieu

II.
Enchainement des preparatioin a une grande apotheose
En l air feerie des attitudes elevées
Defilé des aplombs posés
Les demi- caractere relevé
Tourbillon des reverences

III.
Entré des pas de bouré
Les attitude elevé detourné
Apotheose abaissé
Ballon par terre

IV.
Échapé bourré retiré en promenade
Temps de l´ange
Echappé frappé par élevation arrondi
Pas de deux passés changés
en promenade
Les bras assemblés

V.
Enchainement des contretemps
Entrée des pistolets
Echappé fouetté
Battement tendu
Battement coupé
Échapé chasé
Cou de pied emboité
en descandant le deboulé échappé demiplié
pas failli
echappé devant le défillé
echappé piqué
les ciseaux ouvert devant le defilé

VI.
Une élevation arrondi retirée derriere
balancoir entrelacé
Feérie des temps lié ua passé effacé
Dégagement d ´équilibre couru

I.
na zemi pohodená prepletená hojdačka
na ľavo kĺzačka, na pravo odľahlý prudký
zjazd
pred zjazdom klzká úžina, v nej pohodené
nožnice
v strede balón vo vzduchu

II.
sled príprav
na veľkú oslavu
vo vzduchu čaro vznešených postojov
sprievod hraných sebavedomí, šľachetných polocharakterov
vír poklôn

III.
vstup opitých krokov
vznešené postoje obmenené
veľká oslava oslabená
balón na zemi

IV.
osamelý opitý unikajúci na prechádzke
čas anjela
unikajúci unesený zaoblenou vznešenosťou
kroky dvoch zmenených minulostí na prechádzke
spojené náruče

V.
sled neočakávaných udalostí
vstup pištolí
bičovaný utečenec
napäté bitie
prerušené bitie
hnaný unikajúci
vykĺbený priehlavok, schádzajúc prudký zjazd utečenec zohnutý
krok omylu
unikajúci pred úžinou
bodnutý unikajúci
pred úžinou otvorené nožnice

VI.
zaoblená vznešenosť opustená za
prepletenou hojdačkou
čaro časov minulých pominulo
uvoľnenie známej rovnováhy

 

Zuzana Žabková: De Profundis, video, 2012, 4:43 min

V tomto videu autorka multiplikovala postavu dirigenta, řídícího neviditelný orchestr. Každá z individualit, dirigující své oblíbené podání žalmu, vytvořené jiným skladatelem, zde dostala roli v „choreografii“ řízené pohybující se kamerou. Vznikla tak nejen poetická vizuální studie této specifické pohybové řeči, ale došlo i k zvláštnímu obrácení jejího paradigmatu, kdy se z kontrolujícího a vedoucího stává subjekt estetické analýzy. Sémantickou řeč dirigentových gest, která je ale současně svým způsobem i výrazově náročnou estetickou formou zde autorka posunula od její úlohy určité formy gestického jazyka směrem ke kombinatorické hře s individuálními pohybovými kvalitami každého z performujících.

 

 

Janek Rous: Vysvobození z bytu, kde prach je uchováván z úzkosti a se smyslem pro pořádek, video, 2019, 15:53 min

Fiktivní dokument Janka Rouse není jen verbální narací inscenovanou kolem skutečného příběhu jednoho nejmenovaného místa, ale současně i vizuálním a gestickým vyjádřením tohoto malého dramatu, odrážejícího naši nedávnou historii, současnost i s nimi spojenou krizi hodnot. Gesta a pohyb onoho anonymního vypravěče i s nimi si pohrávající pohyb kamery jsou i zajímavým příkladem nakolik vztah gesta a tělesného pohybu s na něj aplikovanou narativní fikcí může vytvářet základní kostru výsledného uměleckého sdělení.

 

 

Tanec jako metafora pro myšlenku. Alain Badiou, Hana Polanská ve spolupráci s Ivanem Svobodou, 2020, videoinstalace

Choreografka Hana Polanská ve svém projektu vytvořeném přímo pro tuto výstavu vytvořila ve spolupráci s umělcem Ivanem Svobodou, tanečnicí Zdenkou Svítekovou a dalšími participujícími triptych videí, propojených se zvukovou nahrávkou, která jsou tvůrčím mezioborovým dialogem s již zmíněným textem Alaina Badioua, nazvaným Tanec jako metafora pro myšlenku.

Video I.
She is not even a dancer:
improvizace a četba textu: Zdeňka Brungot-Svíteková
text: Alain Badiou, Dance as a Metaphor for Thought (výňatky)
kamera: Ivan Svoboda

Video II.
Le Roi danse:
tanečník: Jakub Češpivo
kamera: Ivan Svoboda
hudba: Spotify – výběr Jakuba Češpivo

Video III.
Dance:
kamera: Ivan Svoboda
hudba: Jean Babtiste Lully, Le Roi Danse
slovo: Zdeńka Brungot-Svíteková, Jakub Češpivo

 

Alain Badiou_Dance as a Metaphor for Though_Excerpt

 

foto Miroslava Konečná

6. 2. – 16. 2. 2020 (vernisáž: 5. února 2020 v 18 h)

Nikola Klinger, Anežka Horová, Marie- Anna Šulc- Hajšman, Alexandra Sihelská, Aleš Zůbek, Hannah Saleh, Lucie Ščurková, Gabriela Paliová, Jozef Čabo, Veronika Švecová

kurátoři: Marie Lukáčová, David Kořínek

grafika: Jan Slabihoudek

Skupinová výstava Horizont událostí představuje výběr aktuálních prací studentů Centra audiovizuálních studií FAMU na pomezí performance, filmu a nových médií. Výstava volně navazuje na Horizont událostí I. v Galerii Fotograf.

video Miroslava Konečná

foto Světlana Malinová

Centrum audiovizuálních studií FAMU

17. - 26. 1. 2020 (vernisáž: čtvrtek 16. ledna 2020 v 18h)

Ezra Šimek, Veronika Čechmánková, Alžběta Čermáková, Karin Petrič, Polina Davydenko, Světlana Malinová

kurátoři: Inka Karčáková, Richard Janeček

grafika: Jan Slabihoudek

Galerie AMU představuje výběr nejzajímavějších klauzurních prací studentů Katedry fotografie FAMU. Kompilace studentských projektů je průsečíkem několika témat, které daleko víc hledají otázky než odpovědi na konkrétní problémy. V instalaci se nejčastěji skloňují aktuální společenská témata jako práce, peníze, technologie, individualita nebo emoce.

video Miroslava Konečná

foto Max Vajt

29. 11. - 20. 12. 2019/ výstava prodloužena do 5. 1. 2020 (vernisáž: čtvrtek 28. listopadu 2019 v 18h, komentovaná prohlídka: středa 18. prosince 2019 v 18h)

Marie Lukáčová, Matěj Pavlík, Lucie Rosenfeldová

architektonické řešení: Kateřina Kulanová

grafika: Jan Slabihoudek

Kompozitní portrét odporujících obrazů

V následujícím se pokusím zodpovědět otázku, jak uvidět výstavu, nebo jinak, jak si představit celek, který napříč několika místnostmi sestává z odlišných děl různých autorek a autora, a vzpírá se tak sjednocujícímu uchopení. Možné vodítko nabízí odkaz v jedné z vystavených prací, a sice metoda kompozitního portrétování. Vytvořil ji průkopník eugeniky Francis Galton, když vrstvil tváře focené z jistého úhlu a za shodných podmínek tak, aby vyvstala podoba sdílená všemi tvářemi zahrnutými ve skupině. Tímto způsobem se v „obrazové statistice“ zviditelnily typické rysy, zatímco z „jednotlivých zvláštností“ zůstávaly jen, jak říkal Galton, „přízraky stop“. Na fotografickou technologii spoléhal jako na materializaci empirismu a naturalismu, tedy jako na něco, co díky průhlednosti reprezentace zajišťuje objektivní poznání. Biometrická fotografie mu posloužila jako nástroj matematizace biologie, sociologie a antropologie, tedy disciplín, jež se v jeho náhledu protnuly v eugenice, která pak nejen podala teoretický popis jevů, ale zároveň předepisovala protokoly sociálního inženýrství. Matematizace věd, a potažmo matematizace vědami popisovaného či předepisovaného světa, se pojila s instrumentalizací vědeckého poznání a vědění ve jménu domněle rozumného panství nad světem. Vytvořily se tím předpoklady pro převoditelnost čehokoli na informaci, která dnes podléhá stále abstraktnějším formám komodifikace a směřuje k financializaci všeho. Této soudobé politické ekonomii pak navzdory příležitostným příslibům většinou neuniká ani současné umění. Umění coby investice představuje především ekonomickou hodnotou, přičemž estetická hodnota slouží jako kamufláž ziskuchtivé spekulace. Autonomie umění, jíž se oháněli modernističtí teoretici, zůstává šidítkem pro ty, kdo právě nic nenakupují. Obrazy se podobně jako informace generují z napětí mezi opakováním a novostí a stávají se jednotkami libidinální ekonomie. Někdejší rozpoznání uměleckého výkonu jako vzoru neodcizené práce se převrací v diktát kreativity, originality a autenticity, s jakými máme za úkol utvářet sebe samé coby subjekty. Prvořadý vykladač moderní subjektivity Sigmund Freud odkazoval na Galtonovu metodu kompozitního portrétování, aby přiblížil jeden ze základních výkonů snové práce, tedy zhuštění, jímž ve snu dochází k průmětu různých jevů do jediného. Jejich rozlišením, stejně jako vysledováním v jednotlivostech méně zřetelných obsahů, lze podle Freuda zjednat přístup k jinak nedostupnému nevědomí. V jeho stopách se na kompozitní fotografii odvolával i překladatel Charles Mauron, když formuloval svou metodu „psychokritiky“. S její pomocí si sliboval v textech odhalovat dosud nepozorované prvky a vztahy, které vzcházejí ze autorského nevědomí. Překrýváním textů téhož autora po způsobu Galtonových fotografií se Mauron pokoušel odkrýt obsesivní sítě asociací nebo mimovolných seskupení obrazů. Opět přitom nesledoval rozdíly, ale naopak společné rysy, tedy vyvstávající nezáměrné vzorce a jejich přeskupování. Pro naše účely bychom měli Mauronovu metodu poněkud přizpůsobit. Nemusí nám jako jemu sejít na tom, zda skutečně pronikáme do nevědomí autorek a autora. Ostatně ani fyziognomické typy, jaké Galton extrahoval z fotografií konkrétních tváří, neexistují v tom smyslu, že by jim odpovídaly totožné živoucí předobrazy. Naopak předpokládají výkon abstrakce, kterou lze považovat za jistou formu apofenie, jak se označuje sklon k rozpoznávání souvislostí a významů v nespojitých věcech. Podobně by Mauronův přístup zasloužil přehodnocení i v samotném pojmu nevědomí, který by se napříště nepojil s otázkou po významu, ale po výkonu. Všechny nejen nevědomé obrazy by se potom ukázaly jako potenciálně užité, ať už se uplatňují ve vědě, v medicíně, v technikách správy, dohledu a vládnutí, v uměleckém provozu nebo populární kultuře. Zároveň by se nabízelo zaměřit se ne na nevědomí, jaké popisoval Freud, ale na to, čemu N. Katherine Hayles říká „kognitivní ne-vědomí“, čímž míní kognitivní procesy distribuované napříč lidskými i nelidskými, biologickými i technickými systémy. Pokud Mauron považoval uměleckou tvorbu za objektivaci subjektivního vědomí, revize jeho přístupu odhaluje tvorbu jako přinejmenším obousměrný provoz mezi objekty a subjekty. I proto je třeba mluvit o obrazech, aby nás neumlčovaly, a proto je třeba s mluvit s nimi. Nedívat se na obrazy, ale s obrazy. A možná i společně přijít na to, jak se prodat, abychom se zaplatili, a přitom se nenechat koupit.

text Vojtěch Märc

video Miroslava Konečná

foto Max Vajt

9. 10. - 10. 11. 2019 (vernisáž: úterý 8. října 2019 v 18 h, komentovaná prohlídka: sobota 19. 10. 2019 v 16h)

Zbyněk Baladrán, Kapwani Kiwanga, Violaine Lochu, Lucie Rosenfeldová a Matěj Pavlík, Zorka Ságlová, Martin Zet

kurátoři: Fabienne Bideaud

výstavní koncepce: Fotograf Festival

grafika: Jan Slabihoudek

produkce: Bubahof

Revoluce je politickým aktem protestu a reformy, k němuž výstava předkládá meta-myšlenku skrze mytologický a ikonický rozměr. Tyto konstrukční formy jsou subverzivnější a osobnější, což jim ale neubírá na zápalu do ideologického boje ani boje o identitu. Na jedné straně jde o otázku přivlastnění reality, v níž se stírá hranice mezi narací a fabulací, reálným a figurativním, a vzniká prostor pro formování významu “mytologie”; na druhé straně o otázku víry, kdy osoba a/nebo předmět ztělesňují veřejný nesouhlas, výzvu či souboj – ikonu. V rámci výstavy umělci představí projekty, při kterých jim byli inspirací Sun Ra, Patrice Lumumba či Angela Davis, nebo kolektivnější počiny jako např. obrození ruské revoluční písně; lidové legendy uváděné v 70. letech 20. století nebo analýza systému šíření obrazového materiálu, řízeného politickým režimem, od konce 80. let do současnosti.

video Miroslava Konečná

foto Max Vajt

Tento projekt byl podpořen z Nadačního fondu Nadace pro současné umění a GESTOR ochranného svazu autorského.

11. 9. - 29. 9. 2019 (vernisáž: úterý 10. září 2019 v 18 h, komentovaná prohlídka a ukončení výstavy: neděle 29. září 2019 v 17 h)

Valentýna Janů, Johana Novotná, Richard Janeček, Zheng Minghui, Veronika Čechmánková, Svetlana Malinová

kurátoři: Václav Janoščík

grafika: Jan Slabihoudek

Výstava absolventů a studentů Katedry fotografie FAMU ukazuje aktuální přístupy k současnému umění ve vztahu k fotografii, imaginaci i společenským problémům.

Může být pečení chleba osvobozující?
Vidíš modrou stejně jako já?
Kolik stojí nájemná kamarádka na popovídání nebo nákupy?
Budeme někdy bydlet na Marsu?

Problémy, čas, lidská zkušenost a mnohé další základní věci, jako by se dnes povážlivě měnily. Jako by dnes, ve světě přehlceném informacemi, obrazy a (fake) zprávami, už byly marné všechny demonstrace a aktivismy. Jako by nestačilo komunikovat, speciálně přes sociální média. Jakoby nám v éře personalizovaného konzumerismu, wellnessingu a adrenalinových sportů chyběli úplně banální, každodenní zážitky.

Jako bychom se měli vracet k oněm basic things – ať už jde o pečení, vidění, osobní rozhovor nebo třeba umění. Když už nikde jinde, právě na měnlivém poli současného umění bychom si měli přestat nalhávat, že stačí, anebo vůbec lze pokračovat.

Otázky zůstávají.

Co mi může nabídnout vaření?
Co když nikdy neuvidím tvojí modrou?
Co když ženy dělají lepší umění než muži?
Co když mi chybíš, právě ty?

 

video Miroslava Konečná

 

foto Světlana Malinová

17. 7. - 1. 9. 2019 (vernisáž: úterý 16. července 2019 v 18 h, komentovaná prohlídka: středa 17. července 2019 v 18 h )

Rah Eleh (Kanada), František Fekete (ČR), Mahmoud Khaled (Egypt), Ayqa Khan (USA) a Joshua Vettivelu (Kanada)

kurátoři: Noor Banghu (Kanada)

grafika: Jan Slabihoudek

Digitalia je výstava hostujícího kurátora, která se multi-mediální formou věnuje tématu používání sociálních médií a jejich role přístupné umělecké formy a zároveň kulturního prostředí. Kurátorem je Noor Bhangu, a k vidění budou díla Rah Eleh (Kanada), Františka Fekete (ČR), Mahmouda Khaleda (Egypt), Ayqa Khan (USA) a Joshua Vettivelu (Kanada).

Výstava si bere jako svůj prvotní impulz koncept „digitalia“, termín převzatý od kanadského filmového kritika Camerona Baileyho, který pojednává o splývání genitálií, marginálií, a drátů. Bailey používá tento koncept jako odrazový můstek pro zkoumání, jakým způsobem těla skrze virtuální sféru performují svůj gender, rasu, sexualitu, a hendikepy. „Digitalia“ je teoretický koncept a základní princip, který se snaží o narušení běžného a přijatelného chápání internetu jako neutrálního a neutralizujícího prostoru, jehož nehmotný systém není naprogramovaný k rozeznání vtělené jinakosti.

Výstava nabídne multimediální a multi-perspektivní díla, která se pokusí odpovědět na tuto otázku: pokud je virtuálno vždy efemérní, jaké jsou možnosti pro těla, která uvažují a jednají mimo tuto logiku? Digitalia dále využijí stránky sociálních médií, převážně těch generovaných uživatelským obsahem – Tumblr, Instagram, Youtube, a porno archívy – jako brány, skrze které lze nahlédnout způsob, jakým se, skrze aktivní účast jejich pozorovatelů, materializované symboly propojují s virtuální texturou.

video Miroslava Konečná

fotodokumentace Světlana Malinová

Partner: Manitoba Arts Council a Ontario Arts Council

20. 6. - 7. 7. 2019 (vernisáž: středa 19. června 2019 v 19h)

Daniel Burda, Alexandra Cihanská Machová, František Fekete, Anežka Horová, Tereza Chudáčková, Martin Janoušek, Prokop Jelínek, Gabriela Palijová, Veronika Přistoupilová, Alexandra Sihelská, Andrej Sýkora, Lucie Ščurková, Veronika Švecová, Klára Trsková

Výstava diplomových, bakalářských a klauzurních prací Centra audiovizuálních studií (CAS) FAMU.

fotodokumentace Světlana Malinová

8. - 16. 6. 2019 (vernisáž: pondělí 10. června 2019 v 18 h, komentované prohlídky proběhnou v rámci Pražské muzejní noci dne 8. 6. 2019 v 19: 00 a 20: 45)

Niels Erhardsen, Světlana Malinová, Hanna Samoson , Borek Smažinka, Isabella Šimek, Leevi Toija, Jakub Tulinger, Kajetán Tvrdík, Petr Vlček

kurátoři: Václav Janoščík

grafika: Niels Erhardsen

I need to be myself
I can’t be no one else
I’m feeling supersonic
Give me gin and tonic
You can have it all but how much do you want it?
(Oasis)

Když nám kapela Oasis slibuje, že můžeme být nadzvukově rychlí, když chceme být sami sebou, možná nejde jen o zábavu, o rychlost pohybu a volnosti, o jízdu. Možná jde také o společenský tlak, kterému jsme vystaveni. Musíme být stále víc přizpůsobiví, kreativní, flexibilní a rychlí. A musíme být i šťastní.

Umění na tento společenský a informační tlak může reagovat buď konzervativně, nebo snahou vydat se po proudu environmentálních, psychologických či technologických problémů. Výstava I’m Feeling Supersonic se vrhá touto rychlostí vstříc některým nejdůležitějším problémům dneška.

Klíčový vztah k technologiím přitom už není předmětem spekulací, obav nebo naopak naivních nadějí, ale mnohem spíš se týkají naší každodenní zkušenosti a citů. Nejenomže sociální sítě proměňují mezilidské vztahy včetně představ o lásce (Isabella Šimek), ale samotná technika se stává objektem našeho zájmu a empatie (Hanna Samoson a její rozebírání a skládání skenneru).

Stále diskutovanější se stávají i tak prekérní problémy jako jsou závislost na pornografii (Kajetán Tvrdík), útlak žen v různých kulturních kontextech (Jakub Tulinger) a bohužel i zneužívání dětí (Petr Vlček). Naši psychogeografii stále definují konzumní kultura (Leevi Toija), spektakularita (Niels Erhardsen), ale právě i ona nadzvuková rychlost (Světlana Malinová) a všudypřítomný pocit konce světa (Borek Smažinka).

Umění nám snad kdysi předávalo hodnoty a krásu, aby se svět zdál být zajímavějším, či bezpečnějším místem. Dnes je to naopak kritika a mapování problémů, excesů a tlaků, čím se umění snaží dělat náš svět alespoň srozumitelnější a smysluplnější, když už víme, že není ani nezničitelný, a ani pouze náš. Můžeme naše trable sdílet, když víme, že je nejde jednoduše napravit.

Terapie, spíše než umění; výklad tarotu místo interpretace; pocity místo talentu.

fotodokumentace Světlana Malinová