Galerie AMU s ohledem na dlouho přetrvávající pandemickou situaci nyní připravuje ještě online výstavu umělců Milana Mazúra a Viktora Takáče s názvem CORPS a s termínem jejího zveřejnění v úterý 11. 5. 2021

Od 27. 5. 2021 bude již galerie otevřena, s ohledem na aktuální situaci, výstavou LAST SURVIVORS operních režisérek Vilmy Bořkovec a Veroniky Loulové v kurátorské spolupráci Ondřeje Brodyho a Marka Thera.

27. 4. 2021 - 20. 5. 2021

Milan Mazúr, Viktor Takáč

grafika: Jan Slabihoudek

CORPS
CENTER OF RESEARCHING PARALEL SYMPTOMS

Zveřejnění online výstavy 11. 5. 2021

Autoři Viktor Takáč a Milan Mazúr pracují nejčastěji s médii videa a filmu, ve kterých hledají různé možnosti použití techniky a formálního zacházení s ní. Zajímá je také prostor, ve kterém divák jednotlivá díla sleduje. V projektech často artikulují nejen samotné médium pohyblivého obrazu ale i jeho překrývání v rámci analyzování možností prostoru galerie nebo vlastností aktéra jako možného hybatele narace nebo interakce. Oba autoři se pokoušejí dekonstruovat schémata lineární narace a skládat pomocí vlastních pravidel a nástrojů nově vytvořené audiovizuální celky. Tato témata uplatňují během výzkumu doktorského studia, pod vedením Tomáše Svobody v ateliéru Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Plánovaná výstava v GAMU je jejich první autorskou spoluprací.

Klikněte zde pro přesměrování na stránku projektu.

3. 3. – 18. 4. 2021

Autor projektu: Aleš Čermák
Teoretický support: Jakub Albert Ferenc
Supervize: Jindřiška Křivánková, Jakub Gottwald, Jan Bárta, Matouš Hejl
Grafický design: Terezie Štindlová
Sound design: Matouš Hejl
Technická podpora: Jaro Repka
Dokumentace: GAMU
Anglický překlad: Vít Bohal
Kurátor a Koordinátor projektu: Petr Krátký (GAMU)

Podivné bezdomovectví: sen jako skutečná praxe je název první fáze projektu The Transversal Navigation, která bude představena ve třech fázích v průběhu roku 2021 v galerii AMU. První fáze projektu bude v důsledku pandemických nařízení neveřejná. Jednotlivé části budou prezentovány v průběhu trvání na webových stránkách projektu.

Pojďme uvažovat o bdění a snění společně. Kdyby byly naše sny důsledně spojité, tak že by se do nich noc co noc vraceli stejní lidé a stejné okolnosti, byli bychom na vážkách, co je bdění a co je sen. A tudíž mluvíme-li o bdělém stavu, musíme sem zahrnout i stav snění. Sníme pouze za jediným účelem, a to je dosažení reality.

Projekt The Transversal Navigation je koncipován jako distribuovaná experimentální praxe, souvislý tok zkušeností, v jejichž rámci je člověk vystaven větší a komplexnější konfiguraci s vědomím neustálého pozorování věci znovu z malých nepravděpodobných míst a perspektiv. Transverzální navigace je spoluúčast prostředí – ekologie praxe.

The Transversal Navigation_O podivném bezdomovectví_Aleš Čermák

Transverzalita coby médium hloubky bytí lidských a nelidských objektů_Jakub Albert Ferenc

19. - 24. 2. 2021

Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU, magisterský Ateliér site specific: Nikola Isaković, Jana Nunčič, Nikola Janković, Anna Dobiášová, Tereza Mitro

výstavní koncepce: Štěpánka Šimlová, Tomáš Žižka

grafika: Jan Slabihoudek

 

Výstava je neveřejná.

 

Výstavní projekt je spoluprací Photo FAMU a Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.

Studenti Photo FAMU fotograficky mapují prostředí Soutoku, kde budou v příštím semestru pracovat v projektu uměleckého výzkumu práce s územím.

Studenti v rámci výuky spolupracují na projektu pro pilotní území příměstského parku Soutok, kde budou aplikovány metody site specific přístupu a tvůrčích metod umělecké tvorby tzv. živého umění (vycházejících z divadla, performance, akčního a participativního umění) a uplatněná metodika tzv. interpretačních center, tj. mobilní, terénní instituce rozvíjené pro porozumění a šíření znalostí o přírodních, historických a kulturních hodnotách daného území.

Doprovodný program: 18. 2. 2021 od 18h live stream performance Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, magisterského Ateliéru site-specific: Nad rybím světem

Současně v GAMU probíhá také výstava Hodina mezi psem a vlkem, Ateliéru klasické fotografie Photo FAMU.

foto: Světlana Malinová

19. - 24. 2. 2021

Afanasy Shishebarov, Alexandra Chudá, Anežka Pithartová, Ava Holtzman, Cyprian Sprawka, Eduard Peleška, Eva Palčič, Flore Rigoigne, Jakub Pavlík, Jonathan Machander, Kacper Senkowski, Kristýna Mikulková, Yucheng Lin, Natálie Hájková, Natálie Pešková, Olivia Morris Andersén, Raphael Taterka, Said Babayev, Václav Sobek

výstavní koncepce: Štěpánka Šimlová, Tomáš Žižka

grafika: Jan Slabihoudek

 

Výstava je neveřejná.

 

Výstavní projekt prvního ročníku Ateliéru klasické fotografie Photo FAMU.

Šero laskavě dokresluje tvar předmětů. Tma obnažuje skutečnost.

(Luis Sepulvéda)

Hodina mezi psem a vlkem, v níž mezi těmi dvěma nelze rozlišit, naznačuje mnohem více než jen denní dobu. V tom čase se každá bytost stává svým vlastním stínem, tedy něčím jiným, než sebou samým. Je časem metamorfóz, kdy polovina lidí doufá a druhá se obává, že se ze psa stane vlk. Pojmenování této doby k nám přišlo už z raného středověku, kdy lidé z vesnic věřili, že taková proměna může nastat kdykoliv.

Soumrak a úsvit představují z pohledu astronomů část dne, kdy se geometrický střed Slunce nachází mezi 0 a 18 stupni pod horizontem.
Právě v tomto časovém úseku, který lze vymezit přibližně na hodinu před východem a hodinu po západu Slunce, není okolní prostředí ani zcela osvětlené ani temné. Světlo přicházející zpod horizontu a odražené oblohou je charakteristické svou mimořádnou měkkostí, absencí stínů a siluetami předmětů stojících proti němu.

Hlavní podmínkou pro vznik prací v rámci cvičení Ateliéru klasické fotografie během zimního semestru 2020 je právě tato hodina před příchodem a po odchodu světlého dne. Práce se žánrově a tematicky zaměří na krajinu, architekturu, portrét, akt, zátiší, inscenovanou i dokumentární tvorbu. Vznik prací v exteriéru nebyl podmínkou a se zmiňovaným charakterem přirozeného světla bylo možné pracovat i u oken interiérů či v ateliéru na denní světlo.

Podmínkou však bylo použití klasického filmového materiálu, a nikoliv videa či digitálních přístrojů, nicméně volba formátu, citlivosti filmu a typu fotoaparátu včetně dírkových komor i dalších experimentálních aparátů byl zcela v režii studentů. Ctěte hodinu, kdy i jeden odstín se může stát vesmírem!

Současně v prostoru GAMU probíhá výstava Soutok, která je spoluprací Photo FAMU a Katedry alternativního a loutkového divalda DAMU.

foto: Světlana Malinová

9. – 14. 2. 2021

Eliška Lubojatzká, Jáchym Ozuna, Alex Sihelská, Adrián Kriška, Aleš Zůbek, Klára Kacířová, Anežka Horová, Martin Dušek, Alena Kolesnikova, Lála Myslíková, Marie-Anna Šulc Hajšman, Matěj Pokorný, Ester Grohová, Tereza Chudáčková, Marina Hendrychová, Gabriela Paliová, Karolína Hnětkovská

grafika: Jan Slabihoudek

 

GIFT SHOP – benefice pro Ciocia Czesia

Největší dárek, který můžeš někomu dát je tvůj Č/CAS

Výstupy z dílen Centra audiovizuálních studií FAMU v Praze.

V situaci, kdy jsme jako umělci a umělkyně přišli/y o možnosti vystavovat v galeriích, převezmeme na sebe další důležitou roli umění, kterou je služba.

Rozhodli/y jsme se z galerie AMU vyextrahovat výdejní okénko a po dobu výstavy v něm budeme od 13:00 – 17:00 (za dobrovolný příspěvek) nabízet fragmenty semestrálních prací studentek a studentů CASu (sošky, stilly, keramické instalace).

Výdejní okénko v Galerii AMU má několik funkcí: komentuje vztah umění a jeho reprezentace, je sociálním aktem komunitního charakteru, prodejnou s upomínkovými předměty, vstupenkou na projekce a také podpůrnou sbírkou.

Rádi bychom dali/y najevo svůj nesouhlas s rozhodnutím polské vlády zakázat ve své zemi potraty, a tak výtěžek GIFTSHOPu pošleme na účet organizacie Ciocia Czesia.

S dodržením předepsaných rozestupů a na čerstvém vzduchu tak budete moct pomoct a zároveň shlédnout klauzuru CASu.

Výtěžek z prodeje artefaktů GIFTSHOPU bude věnován organizaci Ciocia Czesia – skupině, která se rozhodla založit svépomocnou podpůrnou síť pro osoby z Polska, kterým je upírán přístup k bezpečným a legálním interrupcím.

Ciocia Czesia

photo: Světlana Malinová

online výstava od 15. 12. 2020

Umělci: Olga Mikh Fedorova, Dominik Gajarský, Olga Krykun, Barbora Látalová, Zden Brungot Svíteková
Kurátor: Viktor Čech
Architekt: Matěj Kos
Grafické řešení: Jan Slabihoudek
CGI@3D: Marek Bulíř, Jáchym Moravec

Poslední, třetí část projektu zaměřeného na vztah současného umění, choreografie a současného tance je věnována otázce tělesného pohybu jako časoprostorové (dis)kontinuity. Vnímání času a pohybu lidského těla v současném videu, performanci a tanci. Výstavní realizace se odehrává kompletně v online 3D prostředí, propojující prostřednictvím videí, instalací a interakce diváka, obě umělecké oblasti.

pro online výstavu klikněte zde

10. 10. 2020 - 1. 11. 2020/ výstava prodloužena do 15. 11. 2020 (vernisáž: pátek 9. října 2020 od 13:00 do 19:00)

Christian Kasners, Susanne Keichel, Tobias Neumann, Andrzej Steinbach, Lina Zacher

kurátoři: Stephanie Kiwitt, Anna Voswinckel, Tereza Rudolf

 

Výstava je součástí Fotograf Festivalu #10

 

Doprovodný program:

Druhý rozhovor: Proměnlivá perspektiva

Alžběta Bačíková, Susanne Keichel, Lina Zacher

9. 10. 2020 v 17:00

Rozhovor o možnostech sociálně dokumentární praxe v současné fotografii a filmu. S umělkyněmi Ažbětou Bačíkovou, Susanne Keichel a Linou Zacher.

 

Perspektiva je otázkou vidění a jednání. Obě tyto činnosti jsou pak přímou reakcí na prožitek nějakého prostoru. Člověk dnešní doby obývá takové prostředí a komunikační prostor, jež umožňují a také si žádají celou řadu různých perspektiv. Ve světle této skutečnosti se pak opět nabízí otázka po povaze současné sociální fotografie. 

Tobias Neumann se již mnoho let vydává do tožského města Lomé, aby tam fotografoval dvě sestry. Jeho práce na sérii portrétů pokračovala i později, kdy se jedna ze sester přestěhovala do Lipska. Přestože se prostředí k životu v obou městech velmi liší, Neumannův empatický vhled je jim společným prvkem.

Andrzej Steinbach ve své sérii fotografií představuje skupinu tří vrstevníků jako jakýsi spolek „proměnlivých identit.“ Tento jeho portrét lze vnímat jako antitezi k touze dnešní společnosti po homogenizaci a jasném vymezení hranic. 

K podobným tématům, avšak specificky v českém kontextu, se ve svém projektu Nová Evropa vyslovuje i Christian Kasners. Všímá si zdejších symbolů konzumu, xenofobních výroků pravicových a populistických politických subjektů, projevů nacionálního socialismu a projevů levicového smýšlení, které zaznamenává na fotografiích, které poté skládá do těsné blízkosti vedle sebe. 

Susanne Keichel již od roku 2015 dokumentuje způsob, jakým je v jejím okolí zacházeno s uprchlíky jako s předmětem politické a logistické třenice a xenofobní reakce. 

Lina Zacher v rámci filmového workshopu s chovanci nápravně výchovného zařízení pro mládež na Madagaskaru vytvořila dokument, který je obrazem životních podmínek této mikrospolečnosti z pohledu trestanců samotných. Do jaké míry jsou nově vzniklá východiska prostorem pro jednání trestanců a do jaké pro jednání umělkyně?

 

video Miroslava Konečná

foto Světlana Malinová

26. 9. – 2. 10. 2020 (vernisáž: pátek 25.září 2020 v 19:30h)

Autorky: Natálie Podešvová, Jana Stárková a kolektiv

Tvůrčí tým: Adéla Križovenská, Natálie Matysková, Natálie Podešvová, Jan Poš, Jana Stárková,Veronika Traburová, Jan Vaniš

Účinkující: Jan Homola, Katarína Hudačková, Adéla Križovenská, Arman Kupelyan, Jana Maroušková, Natálie Podešvová, Jan Poš, Jan Štrachal, Veronika Traburová, Natálie Vacková, Jan Vaniš, Adéla Voldrábová

grafika: Matěj Moravec

Taneční inscenace studentů HAMU a jejich hostů pod vedením studentky Natálie Podešvové.

Z důvodů omezené kapacity je nutná rezervace na e-mailové adrese: effugio@email.cz.

Premiéra: 25. 9. v 19:30
Reprízy: 30. 9. a 2. 10.

Součástí projektu je taneční inscenace uváděná v prostoru Galerie AMU, a také multimediální expozice.

 

Uniknout, utéct, uprchnout – effugio. Podařilo se vám někdy utéct před vlastní myslí? Vyhrát boj s nutkavě obsedantními myšlenkami? Víte, jaké to je žít ve světě, kde vás všichni odsuzují za to, že právě to nedokážete?
Psychická nepohoda – každý ji zná, každý se s ní vyrovnává po svém. Co tak nesnesitelného se v životě člověka musí dít, že si vybere zrovna fyzické sebepoškozování, jako cestu, jak psychické nepohodě uniknout?
K sebedestruktivním formám se nejčastěji obracejí mladí lidé. U záměrného fyzického sebepoškozování nejčastěji víme o dívkách od 13 do 17 let. Nejsou však jediné, kdo takto řeší problémy a namísto sebelásky v sobě pěstují sebenenávist. Odkud to však pramení? Kde je počátek sebedestrukce a proč je pro ostatní většinou snazší tyto problémy nevidět?
Projekt Effugio je taneční instalace vycházející z tradice fyzického divadla. Snaží se odhalit časté příčiny, které člověka vedou k takto krajním řešením. Ptá se po spouštěčích a po vztahu k okolí.

Projekt je vytvořen za podpory HAMU a Galerie AMU.

 

Videodokumentace Filip Kopecký a Matěj Kos

foto Světlana Malinová

12. 9. – 20. 9. 2020 (vernisáž: pátek 11. září 2020 v 18h)

Vystavující: Juan David Calderón Ardila, Ranaji Deb, Oskar Helcel, Martin Netočný, Hassan Sarbakhshian, Evgenii Smirnov, Longyu You

kurátoři: Hynek Alt

grafika: Matěj Moravec

Diplomová výstava studentů katedry fotografie, FAMU v Praze.

Jaká je nálada v zemi?
Poslední diktátor ztrácí kontrolu.
Já prostě neexistuji.
Vyměňujete své zdraví za umění.
Žádné viry zde nejsou.
Extrémisté se snaží vzít německý parlament útokem.
Odejděte, než bude pozdě!
Vesničané dávají přednost tvrdé práci.
Hráči NBA podnikají skutečné politické kroky.
Čína vrací úder.
Podělte se o své zážitky!
Záběry z dronů odhalují rozsah poškození.
Kandidát vychází z úkrytu.
Zuckerberg obviňuje dodavatele.
Každý den se dozvídáme o nové ztrátě.
Nepokoje vyvolávají ostře odlišné reakce.
Banksy financuje záchranný člun pro uprchlíky.
New York není mrtvý.
Lidé proměňují své suterény v soukromé fantasy světy.
Spojte se a uzdravte se!
Rezignujte!

V angličtině se přítomný čas prostý používá k vyjádření akce, která se děje nyní nebo pravidelně. Je to nejběžnější forma slovesa. Příklady titulků využívajících přítomný čas prostý jsou převzaty z dnešního vydání britských novin The Guardian.

Rozpoznávání znaků současné doby je jádrem umělecké praxe. Neustálý tok a nejasné rozlišení, kdy se přítomnost vynoří z bezprostřední budoucnosti, jen aby se o chvíli později propadla do zkamenělé minulosti, činí tento úkol extrémně náročným na pozornost jednotlivce. Všechny technické obrazy jako samostatné nebo sekvenční indexikální záznamy vždy zachycují pouze to, co je tady a teď. To je vlastnost technických obrazů, která nám od doby stínů v jeskyních pomáhá rozlišit naše vzpomínky od našich bezprostředních zážitků.

Sedm studentů vystavujících své diplomové projekty čerpá své prvotní zkušenosti z fotografie. Praxe každého z nich se postupem času vyvíjela a každý dospěl k používání jiného média a vlastního jazyka. Výstavu Simple Present Tense nepropojuje žádné společné téma, spíše sdílené fyzické a psychologické podmínky, v nichž díla vznikala. Situace informačního přetížení, nejistoty a extrémních změn ve způsobu, jakým vnímáme fyzickou realitu, vedla k radikální upřímnosti, flexibilitě a nutnosti nové přesnosti.

video Filip Kopecký

foto Světlana Malinová

Katedra fotografie FAMU