Vilém Flusser byl jednou ze zásadních osobností, které přispěly k uvedení „českého novomediálního obrazu“ a diskurzu do soudobého mezinárodního kontextu. Důležitou roli hrála jeho zkušenost exulanta, fakt vykořenění, ztráta „mateřského“ jazyka a ztráta identity kulturního klimatu předválečné Prahy. „Flusserovskou stopu“ zaznamenáme od 80. let v celé Evropě a specifickou formu reflexe najdeme v Evropě střední (například v Maďarsku, v Polsku, Slovensku), kde jeho texty a myšlenky rezonovaly s novou geopolitickou a sociální situací. Jak dnes číst a interpretovat proteovský odkaz „komunikologie“ v podobě spleti přesahů mezi vyprávěním, literaturou, filosofií a teoriemi komunikace? Vydávání jeho souborných spisů v němčině zůstalo nedokončeno a rukopisy o podmíněnosti svobody, aparátech, paradigmatech techniky, společnosti a umění jsou zpracovávány v archivu. Flusserovy „obrazy“ v Čechách byly nadšeně přijímány, aby se postupně „domestifikovaly“ a redukovaly na několik tezí o kódech, technoobrazech, elektronických médiích a digitální fotografii. Je ve Flusserových textech v roce 2017 ještě stále co objevovat, na co navazovat, nebo jde hlavně o témata akademického výzkumu a bádání v archivech?

Potvrzení účastníci:

PhDr. Milena Slavická, je historička umění, kurátorka a spisovatelka. Dějiny umění a historii absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté pracovala v Národní galerii. V letech 1990–1996 působila jako šéfredaktorka časopisu Výtvarné umění. Od roku 1999 přednáší na Akademii výtvarných umění. Jako spisovatelka debutovala v roce 2010 knihou Povídky jamrtálské. Společně s překladatelem a filosofem Jiřím Fialou v roce 1996 připravila a vydala publikaci „Vilém Flusser – Moc obrazu, Výbor filosofických textů z 80. a 90. let“ v edici časopisu Výtvarné umění.

Mgr. Kamil Nábělek je teoretik, historik umění a kurátor, vyučuje na katedře dějin výtvarného umění a architektury TU v Liberci. Vilému Flusserovi se věnuje ve své disertační práci.

Mgr. Miloš Vojtěchovský je kurátor, publicista, praktik, historik a teoretik umění. Působí v Centru audiovizuálních studií FAMU. Spoluorganizátor a spoluautor „flusserovského“ symposia „Předpoklady budoucnosti“ v Goethe Institutu v roce 2001.

<- VÝSTAVA

Flusserova filozofie fotografie předkládá tezi, že je zásadní rozdíl mezi tradičními obrazy a obrazy technickými (a to především mezi kresbou a fotografií). Zároveň však Flusser podotýká, že mezi nimi existuje důležitá spojitost – například skutečnost, že oba typy obrazů skládají a organizují svůj vizuální obsah dvoudimenzionálně, čímž umožňují jeho synoptický přehled. Pro specifičnost tohoto originálního obrazového přehledu nachází filozofický termín „stav věcí.“

Přednáška tvrdí, že tento rozpor ve Flusserově historii médií lze chápat jako přesný popis vlastností obrazu, o kterých se ve svých pracích zmiňují i filozofové jako Ludwig Wittgenstein, kunsthistorikové jako Max Imdahl, nebo umělci jako Josef Albers. V tomto kontextu přednáška spojitosti mezi kresbou a fotografií (nebo technickými obrazy) přiznává.

Přednáška Ulricha Richtmeyera je součástí doprovodného programu výstavy „BEZEDNO. Vilém Flusser a umění“ v GAMU.

Ulrich Richtmeyer studoval volné umění na Bauhaus-Universität ve Výmaru, kde získal svůj magisterský titul, a filozofii na Humboldt-Universität v Berlíně. V roce 2006 na Humboldt-Universität obhájil doktorát z filozofie s disertační prací „Kantova estetika v době fotografie.“ Poté pracoval jako výzkumný pracovník v Institutu pro umění a média při postupimské univerzitě, v NFS Eikones v Basileji a v Mezinárodním výzkumném institutu pro kulturní technologie a filozofii médií ve Výmaru. V letech 2013-2015 byl hostujícím profesorem „vizuálního myšlení a vnímání“ na univerzitě v Postupimi, kde v roce 2016 také dokončil svou habilitační práci (druhou knihu) „Wittgensteins Bilddenken.“

Místo konání: Klub HAMU, Malostranské náměstí 13, 118 00 Praha 1

Přednáška se bude konat v angličtině bez simultánního tlumočení. Vstup volný.

<- VÝSTAVA