22. 6. – 9. 7. 2017 (vernisáž: 21. 6. od 18 h)

kurátoři: Eric Rosenzveig a studenti CAS FAMU

Výstava semestrálních, ročníkových a závěrečných studentských prací z Centra audiovizuálních studií FAMU:

Daniel Burda, Alexandra Cihanská Machová, Veronika Dostálová, František Fekete, Nina Grúňová, Vendula Guhová, Anežka Horová, Jakub Jirka, Jakub Krejčí, Adéla Kudlová, Veronika Přistoupilová, Anna Radeva, Luboš Rezler, Tomáš Roček, Andrej Sýkora, Klára Trsková

Doprovodný program: projekční situace „Ochočárna“ s Vendulou Guhovou – 27. 6. a 3. 7. v 17:30 h v GAMU

"]

10. 6. 2017 (19:00 – 1:00)

Druhou červnovou sobotu budou pražská muzea a galerie žít nočním životem a GAMU u toho nesmí chybět!

Chystáme pro vás následující program:

19 – 20 h: Komentovaná prohlídka výstavy „Ontologie setkání“ s kurátorem Václavem Janoščíkem a vystavujícími studenty KF FAMU

21 – 23 h: Noční portrétní focení se studenty KF FAMU

23 h: McLaren Surface – David Střeleček a Šimon Levitner, live a-v set. Zakladatelé kanálu SodaStream a jejich vize nové reality

V průběhu večera se dále můžete těšit na poslechový DJ set z labelu Northern Electronics: https://northernelectronics.bandcamp.com/

Impro-bar, vstup zdarma.

Těšíme se na vás!

"]

10. – 17. 6. 2017 (vernisáž: 9. 6. od 18 h)

Veronika Durbáková, Oskar Helcel, Inka Karčáková, Alexandra Mertová, Zheng Minghui, Martin Netočný

autoři ferotypií: Camille Bonneau, Rony Eranezhath, Hanlu Gong, Anna Jarosz a Elena Semeriková, Petronella Karlsson Aslund, Adam Mička, Eleonora Riabkov, Alexander Rossa, Marie Sieberová, Jakub Svoboda, Natálie Ševčíková, Erika Štěpánková, River Young

kurátoři: Václav Janoščík

Dívám se na fotografii. Možná je moje, ale stejně tak může být tvá. Držím ji v ruce, nebo jsem na ni narazil na internetu. Čím víc pozornosti a času jí věnuji, tím víc se mě zmocňuje, vepisuje se do mojí paměti. Pomalu se stává vším; jako bych mohl vystoupit ze sebe sama a dostat se do fotografie, setkat se s ní.

#elusive

Skutečnost není jen teď a tady, napíná se mezi minulostí a budoucností, mezi našimi perspektivami, které ji pronikají a mění. Abychom si tuto skutečnost uvědomili, abychom si ji vůbec dokázali představit, potřebujeme se přenést přes vlastní perspektivu, potřebujeme orientaci a širší pohled na svět kolem nás, v jistém smyslu tak potřebujeme fotografii.

#ontological

Setkání přitom není jen metaforou; nemusí probíhat mezi lidmi. Výstava začíná uměleckými projekty, které se pokouší o setkání s věcmi, obrazy, materiály, či vzpomínkami. Martin Netočný se zajímá právě o spojení antropomorfního a mimolidského, figurálního a přírodního. Fotografie se mu stává výzkumem, či testováním vizuálních a přírodních zkratek, klišé, spojů a setkání s významy, tvary, či přímo symboly.

#nonhuman

Moderním technologiím, nebo například sociálním sítím bývá často připisována schopnost zvýšit mobilitu a rozšířit horizont a dosah naší komunikace. Ale na druhé straně svou rychlostí, všudypřítomností a instantním obsahem často znemožňují vážnější přímý mezilidský kontakt. Oskar Helcel vytvořil funkční Faradayovu klec, zařízení, jehož účelem je odstínit svůj vnitřek od záření, či vlnění. Dílo dává na odiv povrch, aby uzavřelo prostor; soustředí se na povrch, aby skrylo obsah; převrací vnitřek a vnějšek, konektivitu a izolaci prostřednictvím technologie.

#all-too-human

Setkávání je podmíněno právě nejistotou, nebo přesněji napětím, mezi blízkým a neznámým. Setkávání vytváří určitou blízkost, ale je podmíněné i tím, že druhého ještě neznáme. Inka Karčáková pracuje s postavou, která představuje jejího příbuzného, ale zároveň je fiktivní; spojuje snímky z rodinného alba s astrofotografií. František Bernár, fiktivní kněz a náruživý fotograf je nám představen, ale zároveň nám uniká; můžeme se s ním setkat, a přeci neexistuje.

#fictious

Předpokládejme přesto, že setkání se odehrává mezi skutečnými lidmi. Mezi lidmi, kteří někde bydlí, mají určité zájmy, vlastnosti i touhy. Veronika Durbáková se ve svém dvoukanálovém videu snaží sledovat vztah dvou přátel. Nepostupuje ale dokumentárně; všímá si jejich masek a póz. Třeba právě cigareta, pop songy a všudypřítomná ironie prozrazují víc; oscilují na hraně mezi povrchním a opravdovým, mezi kýčovým a citlivým; zrychlují, zpomalují a vrší se až k neodvratnému, a zároveň ambivalentnímu konci. Setkání se pak neodehrává jen na obrazovce; odkrýváme nejenom propojení obou postav, ale také jejich vztah s autorkou videa a snad i s námi.

#real

Setkání je také nezbytně tělesnou zkušeností. Jsme ve vztahu k prostoru, k jiným tělům a tělesům; a například tanec můžeme chápat jako jistou – tělesnější a materiálnější – formu setkání. Alexandra Mertová prozkoumává právě možnosti pohybu, nebo doteku v mezilidském kontaktu. Její dvoukanálové video spojuje záznam z běžného kontaktu lidí na ulici s performancí tanečníků. Prsty, dotek, ale také pohled a míjení, intimní i všední situace, gesta a exprese formují hutný povrch, skrze který se setkáváme.

#expressive

Podobně jako bytí, pravdu, nebo lidskost také setkání obvykle spojujeme s hloubkou, s něčím co se odkrývá a prokazuje trvání, jistotu a vážnost. Ale co když je setkání dílem právě povrchu, okamžiku a záblesku? Co když v našem životě k setkání nedochází? Lze ho nahradit službou? Lze se setkávat v nákupních centrech? Všechny tyto otázky, v dnešní éře hyperzaměstnanosti a reklamy čím dál aktuálnější, vyvolává instalace Zheng Minghui. Šeptající hlas nás provádí pocity a příběhem postavy využívající placeného partnera, zatímco obraz sleduje prostředí nákupních center v Hongkongu, ve kterých se podobné schůzky odehrávají.

#intimate

Po první místnosti a třech instalacích věnovaných střetávání ve zcela závažném, ontologickém smyslu, a po dalších třech dílech v prostředním traktu galerie, které se věnují problému setkávání, tak jak mu obvykle rozumíme, se konečně dostáváme ke spojení obou perspektiv. V poslední, zadní místnosti můžeme sledovat ferotypie studentů prvního ročníku. Velmi různorodým způsobem a obvykle s nadsázkou komponují setkání ideálních rodičů. Vnáší napětí i ironii do reprodukce rodiny a celé společnosti za použití jedné z klasických technologií reprodukce obrazu, populárních v 19. století. Odlehčený obsah a naopak velmi robustní materiál symbolizují fiktivní i reálnou přítomnost fotografie, její možnosti a její omezení, její manipulativní i ontologickou povahu.

#robust

Fotografie zde na sebe bere podobu různých setkání, střetnutí s lidmi, ale i s věcmi. Podobně jako zkratky, symboly, nebo hashtagy vytváří rytmus, zhušťujě významy, vtahuje nás a nutí k setkání. Osciluje mezi fiktivním a reálným, expresivním či intimním. Hlubokým a povrchním, vážným i prchavým.

#elusive

Václav Janoščík

"]

15. – 17. 5. 2017, vždy 14 – 19 h

Při tomto workshopu účastníci vyrobí jednoduchý zvukový nástroj. Tento nástroj se bude skládat z malého elektrického motoru (zdroje zvuku) a povrchu vytvořeného z kartonu a tlačítek. Jako elektrický motor bude použit krokový motor, který při různých rychlostech produkuje zvukové frekvence podobající se hudebním tónům.

Vytvoříme spolu řídící signál (pomocí časovače 555) a napojíme ho na elektrický pohon. Poté, co dáme dohromady elektrické součástky, si pohrajeme s designem. Výsledný objekt bude elektro-akustický experimentální nástroj.

Workshop je určen studentům uměleckých škol i širší veřejnosti a mohou se ho zúčastnit jak začátečníci, tak účastníci s hlubší znalostí dané oblasti. Účastníkům, kteří nemají vlastní zkušenosti s konstrukcí elektronických přístrojů, mohou být elektronické komponenty poskytnuty již sestavené, aby se mohli více soustředit na design výsledného nástroje. Zkušenější účastníci mohou nejprve navrhnout fungování a podobu elektroniky a až v druhé fázi vnější design.

Marloes van Son se zabývá konstruováním systémů, instalací a nástrojů. Elektromechanické systémy, které vyvíjí, využívají a zkoumají přírodní jevy a běžné spotřebiče. Tím, že všedním objektům dává nový účel, se snaží vytvořit neobvyklé ale přece povědomé zážitky. Množství jejích prací se zaměřuje na vizuální složku, ale zvuk je vždy nedílnou součástí výsledného díla. Její nejnovější projekt „Devices“ se zabývá alternativními elektronickými generátory zvuku za užití krokových motorů, astabilních oscilátorů a programů Arduino jako zdroje zvuku.

Workshop se koná v rámci výstavy „Non-Functioning Functionality“ v GAMU a vyrobené nástroje se stanou po následující dva týdny součástí expozice.

Místo: GAMU (Galerie AMU), Malostranské náměstí, 118 00 Praha 1
Maximální počet účastníků: 10
Jazyk: angličtina
Registrace: do 11. 5. 2017 na adrese mail@sarapinheiro.com (do naplnění kapacity) Do emailu prosím uveďte své jméno, studovaný obor a telefonní číslo.

<- VÝSTAVA

13. 5. – 31. 5. 2017 (vernisáž: pátek 12. 5. 2017 v 18 h)

kurátoři: Sara Pinheiro

grafika: Jan Slabihoudek

„Non-Functioning Functionality“ [Ne–funkční funkčnost] je prezentací nejnovějších prací nizozemské umělkyně Marloes van Son, která se věnuje konstruování zvukových nástrojů a elektromechanických instalací. Její tvorba zkoumá přírodní jevy a běžná zařízení tak, že je využívá k novým, nezvyklým účelům. V prostoru mezi funkčností předmětu a emoční odezvou na jeho chování mohou diváci objevit kryptický, nicméně stále univerzálně přístupný režim zkušenosti.

Výstava „Non-Functioning Functionality“ představí mimo jiné instalaci „FILTER“ [FILTR] a projekt „Devices“ [Přístroje].

„FILTER“ navádí publikum, aby se při zkoumání systému za instalací zaměřilo také na její  „pružné“ bariéry. Zvýšený pohyb návštěvníků v prostoru však instalaci zároveň ohrožuje: voda zurčí v sebeobraně zuřivěji a světlo svítí jasněji. „FILTER“ ovládá vodu, písek a vzduch tak, aby střídavě utvářely momenty světla a tmy, zurčení a ticha.

Projekt „Devices“ kombinuje nepředvídané a neznámé prvky s rozpoznatelným každodenním vizuálním rozhraním. Láká publikum k bližšímu zkoumání těchto experimentálních zvukových nástrojů a nepřímo jej tak seznamuje se základními principy elektřiny.

Program výstavy zahrnuje také workshop, při kterém se umělkyně podělí o své zkušenosti, umělecké strategie a o svou fascinaci elektronikou.

Marloes van Son v současnosti žije a pracuje v Helsinkách. Nedávno měla samostatnou výstavu v Tekniikan Museo (Helsinki, Finsko) a absolvovala rezidenční pobyt v galerii Titanik (Turku, Finsko). Připravila performance pro Third Space (Helsinki, Finsko) a zúčastnila se Supermarket Art Fair 2017 (Stockholm, Švédsko). Její práce byly mimo jiné k vidění na festivalech DASH (Finsko), ITGWO (Nizozemsko) a Shiny Toys (Německo).

4. 5. 2017, 18:30

Vilém Flusser byl jednou ze zásadních osobností, které přispěly k uvedení „českého novomediálního obrazu“ a diskurzu do soudobého mezinárodního kontextu. Důležitou roli hrála jeho zkušenost exulanta, fakt vykořenění, ztráta „mateřského“ jazyka a ztráta identity kulturního klimatu předválečné Prahy. „Flusserovskou stopu“ zaznamenáme od 80. let v celé Evropě a specifickou formu reflexe najdeme v Evropě střední (například v Maďarsku, v Polsku, Slovensku), kde jeho texty a myšlenky rezonovaly s novou geopolitickou a sociální situací. Jak dnes číst a interpretovat proteovský odkaz „komunikologie“ v podobě spleti přesahů mezi vyprávěním, literaturou, filosofií a teoriemi komunikace? Vydávání jeho souborných spisů v němčině zůstalo nedokončeno a rukopisy o podmíněnosti svobody, aparátech, paradigmatech techniky, společnosti a umění jsou zpracovávány v archivu. Flusserovy „obrazy“ v Čechách byly nadšeně přijímány, aby se postupně „domestifikovaly“ a redukovaly na několik tezí o kódech, technoobrazech, elektronických médiích a digitální fotografii. Je ve Flusserových textech v roce 2017 ještě stále co objevovat, na co navazovat, nebo jde hlavně o témata akademického výzkumu a bádání v archivech?

Potvrzení účastníci:

PhDr. Milena Slavická, je historička umění, kurátorka a spisovatelka. Dějiny umění a historii absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté pracovala v Národní galerii. V letech 1990–1996 působila jako šéfredaktorka časopisu Výtvarné umění. Od roku 1999 přednáší na Akademii výtvarných umění. Jako spisovatelka debutovala v roce 2010 knihou Povídky jamrtálské. Společně s překladatelem a filosofem Jiřím Fialou v roce 1996 připravila a vydala publikaci „Vilém Flusser – Moc obrazu, Výbor filosofických textů z 80. a 90. let“ v edici časopisu Výtvarné umění.

Mgr. Kamil Nábělek je teoretik, historik umění a kurátor, vyučuje na katedře dějin výtvarného umění a architektury TU v Liberci. Vilému Flusserovi se věnuje ve své disertační práci.

Mgr. Miloš Vojtěchovský je kurátor, publicista, praktik, historik a teoretik umění. Působí v Centru audiovizuálních studií FAMU. Spoluorganizátor a spoluautor „flusserovského“ symposia „Předpoklady budoucnosti“ v Goethe Institutu v roce 2001.

<- VÝSTAVA

5. 5. 2017, 17:00

Flusserova filozofie fotografie předkládá tezi, že je zásadní rozdíl mezi tradičními obrazy a obrazy technickými (a to především mezi kresbou a fotografií). Zároveň však Flusser podotýká, že mezi nimi existuje důležitá spojitost – například skutečnost, že oba typy obrazů skládají a organizují svůj vizuální obsah dvoudimenzionálně, čímž umožňují jeho synoptický přehled. Pro specifičnost tohoto originálního obrazového přehledu nachází filozofický termín „stav věcí.“

Přednáška tvrdí, že tento rozpor ve Flusserově historii médií lze chápat jako přesný popis vlastností obrazu, o kterých se ve svých pracích zmiňují i filozofové jako Ludwig Wittgenstein, kunsthistorikové jako Max Imdahl, nebo umělci jako Josef Albers. V tomto kontextu přednáška spojitosti mezi kresbou a fotografií (nebo technickými obrazy) přiznává.

Přednáška Ulricha Richtmeyera je součástí doprovodného programu výstavy „BEZEDNO. Vilém Flusser a umění“ v GAMU.

Ulrich Richtmeyer studoval volné umění na Bauhaus-Universität ve Výmaru, kde získal svůj magisterský titul, a filozofii na Humboldt-Universität v Berlíně. V roce 2006 na Humboldt-Universität obhájil doktorát z filozofie s disertační prací „Kantova estetika v době fotografie.“ Poté pracoval jako výzkumný pracovník v Institutu pro umění a média při postupimské univerzitě, v NFS Eikones v Basileji a v Mezinárodním výzkumném institutu pro kulturní technologie a filozofii médií ve Výmaru. V letech 2013-2015 byl hostujícím profesorem „vizuálního myšlení a vnímání“ na univerzitě v Postupimi, kde v roce 2016 také dokončil svou habilitační práci (druhou knihu) „Wittgensteins Bilddenken.“

Místo konání: Klub HAMU, Malostranské náměstí 13, 118 00 Praha 1

Přednáška se bude konat v angličtině bez simultánního tlumočení. Vstup volný.

<- VÝSTAVA

5. 4. – 7. 5. 2017 (vernisáž: úterý 4. 4. 2017 v 18 h)

kurátoři: Baruch Gottlieb a Pavel Vančát

výstavní koncepce: Baruch Gottlieb, Peter Weibel, Siegfried Zielinski

architektonické řešení: Oldřich Morys

grafika: Jan Slabihoudek

Výstava „Bezedno: Vilém Flusser a umění“ představuje život a myšlení jednoho z nejvýznamnějších pražských rodáků a intelektuálů 20. století. Kombinací vzácných archivních dokumentů a uměleckých projektů, na kterých se Flusser částečně sám podílel, se snaží propojit jeho soukromý i profesionální život, poznamenaný několika emigracemi, s jeho myšlenkami, texty, rozhovory a uměleckými spolupracemi. Po předchozích zastávkách v AdK Berlin, ZKM Karlsruhe a West Den Haag je tato ojedinělá výstava prezentována ve Flusserově rodném městě, upravená a obohacená o místní kořeny a vazby.

Louis Bec, Epistémologie/ Ethologie Zooflusserienne, 1993, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Louis Bec, Epistémologie/ Ethologie Zooflusserienne, 1993, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Vilém Flusser se narodil v Praze – Bubenči v roce 1920 a byl vychován v intelektuálním ovzduší středostavovské židovské rodiny. V roce 1939 byl s nástupem nacismu donucen emigrovat. Se svojí budoucí ženou Edith odjeli nejprve do Londýna, odkud později přesídlili do brazilského Sao Paula, kde žili následující tři dekády. Flusserovo vzdělání vychází z klasické, osvícenecké a humanistické filosofie, kterou byl nucen adaptovat na nové, utopické podmínky radikálně cizí modernity, do níž byl vržen. V reakci na beznaděj, kterou přineslo vyhlazení jeho vlastní rodiny a hrůzy holokaustu obecně, přináší Flusser jiskrně originální a nekompromisní filosofické úvahy o světě vědeckého pokroku, automatizace a migrace. Po svém návratu do Evropy se během 80. let postupně stal jedním z filosofických proroků nastupující elektronické éry. Přestože zemřel na samém počátku internetové doby (v důsledku autonehody na cestě ze své první veřejné přednášky v Praze v roce 1991), jeho chápání sítí a komunikace je stejně pronikavě přiléhavé i pro naši současnou situaci. Během svého života se Vilém Flusser pokoušel o novou, utopickou formu myšlení, vycházející ze zdrcujících zklamání modernity. Sám ji označoval za „syntetické myšlení“, založené na „technických obrazech“.

Pražská výstava v GAMU obsahuje kromě biografických trajektorií, předmětů a rukopisů z jeho archivu také díla umělců, kteří jej znali a uctívali (a někteří z nich s ním i aktivně spolupracovali při zhmotnění utopických módů „syntetického myšlení“), i těch, kteří se jeho teoriemi volně inspirovali. Výběr umělců inspirovaných i ovlivněných Flusserem zahrnuje mnoho mezinárodně uznávaných osobností (Louis Bec, Michael Bielicky, Harun Farocki, Joan Fontcuberta, Fred Forest, Dieter Jung, Andreas Müller-Pohle, Lisa Schmitz a další) i jejich české protipóly (Jiří Hanke, Jiří Skála a Martin Kohout). Představuje tak bohatou a komplexní sondu do života a myšlení českého průkopníka filosofie médií, inspirativní i pro naši post-elektronickou současnost.

Jiří Hanke, Kladno, Gottwaldovo náměstí, 1989, reprodukováno s laskavým svolením umělce

Jiří Hanke, Kladno, Gottwaldovo náměstí, 1989, reprodukováno s laskavým svolením umělce

V rámci výstavy proběhne také mezinárodní sympozium s názvem „Hra proti aparátu. Filosofie médií a kultury Viléma Flussera”, 7. – 8. 4. 2017. Zaměří se na otázku kritické reflexe kultury, kterou určují nové (počítačové) technologie, ale také staré kulturní techniky písma, zobrazování či počítání formující vědění a vnímání. Kdy následuje reflexe kulturních podmínek jen technická, ekonomická či politická pravidla hry a kdy umožňuje svobodu v zacházení s aparáty? Výstava se koná ve spolupráci s Archivem Viléma Flussera pod Univerzitou umění v Berlíně.

DOPROVODNÝ PROGRAM: Doprovodný program