Sympozium ZAŽÍT, POZNAT VĚDĚT: Umělecký výzkum mezi materiálem, tělem a prostorem

Koncept: Anna Chrtková, Natálie Rajnišová

Produkce: Karolína Schön 

Technická podpora: Ondřej Konrád

Sympozium ZAŽÍT, POZNAT VĚDĚT: Umělecký výzkum mezi materiálem, tělem a prostorem

Doprovodný program výstavy 1, dvě, 3. Experimentální konferenční formát zaměřený na do hmoty vnořené a vtělené (embedded a embodied) předávání vědění. V rámci symposia vystoupí doktorandstvo a umělectvo českých vysokých škol a pozvaní zahraniční hosté.

Prezentující: Ricardo Basbaum (BR), Martina Hajdyla Lacová, Lukáš Hoffmann, Hana Chmelíková, Anna Chrtková, Valentýna Janů, Kryštof Kočtář, Tomáš Moravanský, Natálie Rajnišová, Judith Seng (DE)

Keynote:  

Judith Seng (DE): Rozkládání: Sdílený poslech / Jak vyvstává porozumění mezi těly, materiály a vztahy 

Judith Seng ve svém pokračujícím uměleckém výzkumném projektu Acting Things přistupuje k formátům tvorby a sdílení jako k uměleckému materiálu. Přednáška se odvíjí coby situace mezi citem a vztahem – těla, materiály a prostorové struktury se setkávají, a v jejich meziprostoru vyvstává porozumění. Setkání skrze naší tělesnou přítomnost a gesta propojení, jako je mluva a poslech, otevírá prostor pro sdílení pozornosti k samotným způsobům tvorby vědění.

Ricardo Basbaum (BR): Kontinuální systémy plastických/zvukových/diskurzívních přenosů

Přednáška tematizuje některé otázky vztahu mezi umělcem*kyní a univerzitou, konkrétně jde o: (1) produkci výzkumu a (2) produkci uměleckého díla. Toto jsou zásadní způsoby, jakými umělec*kyně či výzkumnice*ník „vytváří“ sama sebe jako aktéra využívajícího smyslové-konceptuální nástroje coby strategie pro propojení obou teritorií – tedy světa akademie a umění. Jakým způsobem lze podobné materiality koncipovat, zvláště když se dotýkají problémů a otázek výzkumu a intervenují v symbolických a kritických hodnotách určujících společenské procesy, vztah k umění a jeho institucionálnímu kontextu? Praxi současných umělců*kyň a výzkumnic*íků lze nakonec chápat jako systematické kontinuum plastických-zvukových-diskurzívních přenosů.

Prezentující:

Martina Hajdyla Lacová: Non-doing Dance

V rámci workshopu predstavím koncept non-doing ako stav prítomnosti, otvorenosti a prístupnosti – priestor medzi stimulom a odpoveďou, v ktorom sa formuje vnútorná sila konať. Dotknem sa aj chápania tanca ako telesnej praxe sebavyjadrenia a ako prostriedku spojenia sa so svojím telom, prežívaním a poznaním. Súčasťou bude pozvanie do telesnej explorácie sprevádzanej somatickými inštrukciami, ktoré podporujú vnímanie seba i okolia, kultivujú pozornosť a posilňujú self-agency. 

Lukáš Hoffman: Articulating Skin

Workshop Articulating Skin otevírá prostor pro společné zkoumání kůže prostřednictvím strukturovaného „speed datingu“, v němž krátké dialogy tematizují osobní i kulturní vrstvy kůže – jak kůže nese paměť, selhává nebo ji chráníme – až po společenské normy, estetiku či medicínu. Následně budou testována cvičení zaměřená na aktivaci hmatu a verbalizaci doteku. Workshop pomáhá uvědomit si, že kůže není jen fyzická hranice, ale také médium vztahů, citlivosti a identity. 

Hana Chmelíková: End-to-end encrypted: Diagramy vzájemnost

Představím kresebnou situaci zaměřenou na osvojování grafického jazyka a na objevování nových významů skrze diagramatickou formu. Příspěvek bude mít formu krátké dílny, která tuto situaci modeluje. Účastníci obdrží obálku s jednoduchými úkoly a kreslicí nástroj; nejprve pracují individuálně, poté ve dvojicích v režimu dialogu. Nabídnu prototyp znaků testovaný v komunitním workshopu, kde kresba funguje jako způsob vztahování. Účastníci zde vystupují jako „významní druzí“ a učí se citlivosti ke vzájemným vizuálním signálům v podmínkách omezené verbální artikulace. Nahlédnou svoji důvěru v nevyslovitelná grafická znamení i to, jak může takto rámovaná kresba fungovat jako modelová situace pro zavádění vizuálního jazyka do života ̶ jak otevírá prostor pro to, co se teprve může stát.

Valentýna Janů: The lie that tells the truth

Příspěvek se zaměří na vztah současné drag performance a camp strategií v současném kulturním kontextu. Formou komentované projekce záznamů performancí osobností a umělců/umělkyň, jako jsou Victoria Sin či Sasha Velour, nabídne pohled na to, jak může drag odhalovat mechanismy současné reality spektáklu a nabízet inkluzivní perspektivu. Zvláštní pozornost bude věnována účinku těchto performancí na publikum – jejich schopnosti narušovat divácká očekávání, pracovat se spektakulárností a otevírat prostor pro emancipační prožitek jak pro performující, tak pro sledující. Camp, často spojovaný s přeháněním a estetikou „nízkého“, tak může být chápán jako aktuální metoda, jak překonat cringe kulturu, reflektovat pravdu v době post-kapitalismu a fake news, a jak camp funguje jako ztělesnění Cocteauovy teze ‚,the lie that tells the truth“. Projekce bude doprovázena živým komentářem, formou performativní přednášky inspirované kabaretem.

Kryštof Kočtář: Kde končí umělecké dílo a začíná jeho reflexe?: možnosti performativního výzkumu, případ Ježek-Kočtář

Při psaní o filmu Náš očistec (2021) jsem podnikl jednodenní pouť, na jejíž trase byly dříve natočeny záběry, z nichž toto dílo sestává. Autor snímku Martin Ježek mě vybavil analogovým fotoaparátem, abych mu poskytl reflexi jeho díla nikoli jen textovou, nýbrž i obrazovou. Jde však skutečně o reflexi? Nedochází spíše k performativnímu vzniku něčeho nového? Ve svém příspěvku pohovořím především o způsobech, jimiž toto konání problematizuje opozice teorie x praxe, umění x život a reflexe x tvorba.

Tomáš Moravanský: HAHA

V rámci příspěvku proběhne vystoupení ve formátu stand-up performance, která představí můj umělecký a teoretický výzkum prostřednictvím humoru. Humor chápu jako metodu i strukturu zkoumání: jako způsob, jak otevírat složitá témata, odhalovat paradoxy a zpřítomnit poznání v přímém kontaktu s publikem. Samotný formát stand-upu zároveň využívám jako formu praktického výzkumu při tvorbě performativního materiálu a uměleckých děl. Můj příspěvek bude kombinovat fragmenty výzkumných poznámek, konceptuálních textů a každodenních pozorování do podoby komediálního výstupu. Výsledkem bude nejen prezentace obsahu, ale i jeho testování v interakci se sálem – jako experiment, kde se vědecký referát setkává s živým komediálním setem reflektujíci umělecký proces.