Doktorandi AMU

Vernisáž: 5. 5. 2026, 18:00

Výstava: 6. – 16. 5. 2026

Otevřeno denně 13 – 19 h

Komentovaná prohlídka – 12.5., 17h

✺ Alžběta Trojanová (DAMU): Animace periferie

Výstava se zaměřuje na téma animace a proměn krajiny v oblasti Prokopského údolí a jeho okolní zástavby, které autorka mapovala od září 2022 v rámci svého doktorského projektu uměleckého výzkumu environmentálních aspektů performativní chůze v krajině. Oblast, kterou sleduje, nazývá souhrnně „periferií“, protože se jedná jak o periferní oblast ve smyslu okrajů na rozhraní Prokopského údolí a jeho okolí, tak okrajového pásma Prahy, ve kterém dochází zejména od 80. let 20. století k výrazné transformaci venkovské krajiny a přírodních lokalit na panelová sídliště. Právě prolínání těchto dvou nesourodých světů, míst zániku starého a vzniku nového, vyvstalo jako silné téma pro umělecké aktivity. V průběhu projektu již došlo v důsledku nové zástavby k podstatným proměnám některých míst, které jsou dokumentovány sběrnými fotografiemi. Ty zachycují umělecké akce (performance, happeningy) nebo místa na tomto rozhraní sama o sobě v průběhu času, rozpad zanikajícího světa a budování nových objektů a sídlišť. Do dokumentace se zapojilo několik profesionálních fotografů (Jana Bauerová, David Bruner), a také studentů Katedry fotografie na FAMU (Jakub Pavlík, Anežka Pithartová a další). Díky jejich jedinečnému úhlu pohledu a citu pro zachycení magie okamžiku získává fotodokumentace projektu další rozměr. Část fotografií je zpracována ve videoseji Performing the changing landscape (2023), která poukazuje na temporalitu chůze a zpěvu v kontrastu s rychlým sledem vjemů v akcelerující proměně urbanizované krajiny.

Alžběta Trojanová (1977) vystudovala Fakultu humanitních studií UK a Humanitní environmentalistiku na MU v Brně. V rámci studia se zabývala uměním v krajině a land artem, jehož prvky později uplatňovala v environmentální výchově, performancích a workshopech v krajině. V současné době pracuje na doktorském projektu uměleckého výzkumu environmentálních aspektů performativní chůze na DAMU v Praze. V devadesátých letech byla členkou Alternativní pohybové scény Propast a účastnila se řady akcí a happeningů tehdejší alternativní scény. Později spolupracovala s divadlem Continuo a s nezávislým uměleckým centrem Chaloupka v Prokopském údolí, které pořádalo umělecké akce v krajině Prokopského údolí. Podílela se také na terénních projektech na polsko-litevském pohraničí s polským divadlem Węgajty. Podstatnou součástí jejího uměleckého působení je hudba a zpěv, které využívá i při performancích v krajině. Hraje na lidovou harfu, javánskou citeru a nástroje indonéského gamelanu, spolupracovala s interprety středověké, renesanční, lidové a autorské hudby. Zhudebnila veršovaný atlas hub Petra Maděry — vydaný jako album Houbeles musicus — a verše čínského básníka Li Poa pro indonéský gamelan. Ve své práci zkoumá možnosti animace krajiny a zapomenutých či okrajových míst prostřednictvím hudby a zpěvu.

✺ Marcel Stecker (FAMU)

Návrat bez nostalgie: transformační postupy ve fotografii

Marcel Stecker ve své práci tematizuje fotografii jako pole operací, v němž obraz přestává fungovat jako transparentní reprezentace a stává se stopou vlastních produkčních podmínek. V opozici k současné vizuální kultuře definované postfotografií a podmínkami nekonečné reprodukovatelnosti pracuje s historickými a redukovanými technikami (xerox, sítotisk, hlubotisk, mokré kolodium). Tyto postupy neznamenají návrat, ale slouží jako analytický nástroj k reflexi vzniku, cirkulace a transformace obrazu. Jedinečnost zde není dána obrazem samotným, ale strukturou jeho materiální stopy. Indexikalita se nejzřetelněji projevuje v sériích objektů zachycených na mokrou kolodiovou desku, jejíž vizualita je determinována historickými podmínkami vzniku média. Recyklací technických postupů Marcel Stecker zpochybňuje autorství a zároveň nepřímo formuje vlastní rukopis. Nevyslovená jedinečnost těchto sérií nespočívá v rozmanitosti technik, ale v práci s kompozicí, vazbami mezi jednotlivými obrazy a ve volbě perspektivy. Materialitu Stecker chápe jako vrstvení transparentních skel, na nichž se usazují technologické emise, prach a šum, čímž se samotná průhlednost obrazu postupně transformuje. Výsledkem je jakýsi extrakt, s nímž je dále experimentováno a který je destilován do finálních solitérů. Použité technické postupy fungují jako filtry zachycující obrazový šum a transformující jeho fyzickou podobu. Sítotisky ve své sériovosti zpochybňují vztah mezi kopií a originálem; aplikací techniky a izolací jednotlivých obrazů se dominantně prosazuje struktura rastru. Ještě o stupeň dál posouvají nečitelnost fotografie xeroxové autorské knihy, které působí jako zmenšené kopie sebe samých. Rekurze zde podporuje paradoxní situaci, v níž zvětšování obrazu vede ke ztrátě detailu — čím více se pohled přibližuje, tím více se obraz rozpadá. Fyzická povaha objektu se nejzřetelněji rozvíjí v sérii knižních dvoustran tvořených dvojicemi identických snímků. Jako časová kapsa zde koexistují současné krajinné pohledy vedle reprodukcí architektonických objektů lokalizovaných v severní Francii. Mezi tyto parafráze se nenápadně vkrádá nostalgie, která je však nakonec narušena distancí samotného pohledu. Radikalita a cykličnost Steckerovy práce se odehrávají na hranici média, kterou zároveň překračují — a tím se vymykají redukci na pouhý technický experiment fotografického obrazu. / Kurátor Viktor Kopasz

Marcel Stecker (1988) vystudoval fotografii a nová média na Katedře fotografie FAMU. Během studia se zabýval převážně analogovým záznamem a vytvořil soubor s názvem „…“, který představoval precizně snímané objekty všedního dne v umělém světle studiové fotografie. Soubor černobílých fotografií vystavoval v Sudkově ateliéru v Praze v roce 2011. O rok později absolvoval roční studijní stáž na ENSAD v Paříži, kde se zabýval fotografií a videem a vytvořil konceptuální videosekvenci tematizující slavný obraz Nighthawks Edwarda Hoppera a sekvence z filmů Alfreda Hitchcocka. V roce 2014 absolvoval stáž v Londýně, kde rozvinul dlouhodobý projekt Země lidí, vystavený v roce 2017 v Galerii Fiducia v Ostravě. Obrazově různorodý soubor Sen o Tróji, prezentovaný téhož roku v Galerii 35m2, vycházel z klasického zátiší a experimentální práce se světlem. Studiovou fotografii a experimentální postupy vyučoval na FAMU v letech 2019–2025. Od roku 2019 se zaměřuje na knižní publikace vydávané vlastním nákladem, které zpracováním podobají zinům. Zájem o technologii reprodukce (Xerox) a průzkum dosahu starších médií v postdigitální době zpracoval v disertačním projektu Fotografie, technologie, autenticita. Od roku 2021 se věnuje uměleckému výzkumu v rámci doktorského studia na FAMU pod vedením prof. Miroslava Petříčka. V roce 2025 založil nakladatelství PERA a vydal knihu Houses For Cats, která navazuje na jeho studijní pobyt na Marmara University v Istanbulu v roce 2024.