4. - 8. 2. 2026 (vernisáž: 3. 2. 2026, 18:00)
grafika: Pavla Nečásková & Žofia Fodorová
✷ Vernisáž: 3. 2. 2026, 18:00
‣ Výstava: 4. – 8. 2. 2026
❄︎ Otevřeno denně: 13 – 19h
Dílna Marie Lukáčové: Matouš Benian, Ema Medřická, Erik Humlíček, František Šimek, Benjamin Bílek, Yana Kadurina, Emma Erben, Claude Johann Čierny
TEXTY K VYSTAVENÝM PRACEM
Matouš Benian : Password:wickedwitch_51
Dílo reinterpretuje vývoj digitálního čarodějnictví a pokouší se vizualizovat přechod a adaptaci z tradičního pojetí nadpřirozena do jeho elektro-digitalizované podoby. Pracuje se třemi výtvarnými objekty, které vycházejí z popkulturního pojetí čarodějnické kultury, jež je ve filmech často stereotypizována a zjednodušována. Nositelný amulet, obětní čepel a čarodějnický Wi-Fi router, jsou vytvářeny kombinací přírodních materiálů, jako je chlebová modelovací hmota nebo zvířecí srst, v kontrastu s elektrotechnikou, kterou se zde pokouším folklorizovat. Objekty fungují jako interface mezi fyzickým a digitálním prostorem. Pokus mystifikace, utváření digitálního mýtu a analogie, která hledá balanc mezi tradičními organickými prvky a těmi syntetickými digitálními. Projekt hledá asociace mezi různými prvky obou stran: například mezi ochrannými runami a klávesovými zkratkami. Sítotisk zobrazující diagram, odkazuje na popkulturu a v kontextu konstruovaného světa funguje jako proroctví, nastiňuje hierarchii a strukturu fungování. Password:wickedwitch_51 funguje jako světotvorba a v němž se vytváří fikční rámec skrze nějž nezávisle vzniká děj i jednotlivé postavy pro budoucí film. Součástí instalace je i parodizující haul video v TikTok formátu, představující jednotlivé předměty a jejich moc.
Ema Medřická: Můžeš se vrátit, ale nikdo tam už nebude / You can go back, but nobody’s gonna be there
Je rok 2026 reinkarnací roku 2016? Proč se dnes mladí lidé vracejí myšlenkami zpět v čase? Co jsme tam zanechali? Pokud se tam vrátíme, bude tam ještě někdo? Projekt vychází z textů Marka Fishera, který pracuje s Derridovým pojmem Hauntologie, což je filosofický pojem popisující jak minulost, přítomnost a ztracené budoucnosti neustále ovlivňují současnost. Tato nostalgie se nad námi vznáší jako všudypřítomný duch, přízrak něčeho, co zde kdysi bylo, ale co už není možné nikdy vrátit. Vidíte před sebou tři svítící obrazovky, z nichž každá reprezentuje určité období dívčího dospívání v období okolo nultých let a dále. To, co bylo na těchto předmětech promítáno, je navždy zakonzervováno ve výšivce, prezentovaného na průsvitné bílé zácloně, odpovídající prchavému pocitu nostalgie. Monitor s výšivkou webového rozhraní HryDnes.cz představuje večerní herní seance s kamarádkou ze základní školy. Ve chvílích, kdy máme hotové všechny domácí úkoly, zapínáme online hru, když se máma nedívá, proklikáváme se do chatovacího fóra, kde opravdu nemáme co dělat. Tablet, na kterém sledujeme vybrané scény z filmů inscenovaných pomocí hraček Littlest Pet Shop. Pocit porozumnění nikdy nebyl tak silný, jako právě tehdy, skrze plastového králíčka. Na telefonu si prohlížíme staré fotografie z dětství. Připomínáme si vzpomínky, na které bychom už dávno zapomnělx, nebýt toho, že jsou navždy uzamčeny v paměťové kartě. Tyto předměty jsou ukryty v bílém bunkru, společně vytvářejí ucelený prostor – matnou vzpomínku zbavenou jakékoli konkrétnosti, potisku či barvy. Diváctvo se do bunkru nemůže dostat, může do něj pouze nahlédnout v podřepu. Dívá se do něj jako do studny; je jen na něm, jaký odraz v ní uvidí.
Erik Humlíček: August Nights
Audiovizuální dílo, které slouží jako reflexe a záznam srpnových nocí, během nichž se autoři vědomě snažili o prožívání jednoduchého, téměř spirituálního způsobu života a o hlubší vnímání krás každodennosti. Prožívání přechodného období, v němž se prolíná nostalgie, svoboda, samota i nejistota z budoucnosti. Autor reflektuje intimní vztah k místům, nocím a opakujícím se rituálům, které mu poskytují pocit ukotvení a kontinuity v čase. Výrazná je ambivalence emocí – na jedné straně vděčnost, euforie a pocit propojení se světem, na straně druhé úzkost, závist, smutek a obavy z nenaplnění vlastních snů. Opakujícím se motivem je touha po svobodě, autentickém sebevyjádření a životě mimo konvenční struktury, stejně jako vědomí osobního růstu, dozrávání a potřeby důvěřovat vlastní cestě. Celek působí jako osobní deníkový záznam zachycující liminální stav mezi minulostí a budoucností, dětstvím a dospělostí, zakořeněním a útěkem. Ve spolupráci s Jody Salvarajovou vznikla hudební skladba, jejíž textová i hudební složka usiluje o zachycení atmosféry těchto esotericky laděných nocí. Vizuální část díla je inspirována nočním prostředím malého města a motivy vesmíru, konkrétně srpnovým meteorickým rojem Perseid. Autor prostřednictvím tvorby vizuálů k hudbě navazuje na svou předchozí zkušenost s animací a ilustrací a záměrně se k těmto formám vizuálního vyjadřování vrací. Tato píseň a vizuální doprovod je introdukce do světa, který se bude ještě rozvíjet a růst další hudbou a vizuály.
František Šimek: Half–Earth Paradise
Dílo Half–Earth Paradise je sérií fotografií, které byly vyfoceny v různých městech po Evropě v průběhu několika posledních let. Výjevy na nich koexistují s veřejným prostorem jako jeho trhliny, chyby v plánování, glitche v počítačovém programu. Momenty v čase a prostoru, kdy se přirozený obraz města narušuje a rozpadá. Fotografie doplňuje video poskládané z frází převzatých z promo materiálů developerských firem, které přinášejí vize hypermoderních měst a technologického pokroku. Jejich vzájemný kontrast subverzivně nahlíží situaci, v níž společnost upírá pozornost k futuristickým představám, zatímco reálný, přítomný, fyzický prostor se před očima postupně rozpadá.
Benjamin Bílek: Teaser k filmu Až chcípnem, to pustíme
Začátek roku 2020. Šířící se zprávy o záhadném viru pocházející z Číny. Svět se děsí o rostoucích číslech nakažených. Města padají do karantén. Zprávy varují, lidi to ignorují a lidé umírají, něco je špatně víc než se říká. Covid způsobuje něco děsivějšího než záhadný zápal plic, něco co neumíme ještě pojmenovat.
Yana Kadurina: `Zpověď masky`
Tato série fotografií vzniká jako vizuální předobraz připravovaného filmového projektu. Nesnažím se vyprávět příběh, ale zachytit jeho atmosféru, vnitřní napětí a obrazový jazyk ještě předtím, než se promění v pohyblivý obraz. Fotografie se soustředí na detaily těla, fragmenty látek, povrchů a symbolických objektů. Nejde o konkrétní situace ani portréty, ale o útržky smyslové zkušenosti: kůži, ruce, záhyby textilií, lesk kovu, ostré hrany, barvu. Vizuální svět vychází z pohádkové a mytologické imaginace, nikoli však z jedné konkrétní pohádky. Snažím se zde propojit krásu, křehkost a skrytou krutost. Fragmenty působí jako obrazy vytržené z paměti, v nichž se realita přirozeně prolíná s představou.
Emma Erben: 3vil_3y3
Video-instalace zkoumá vizuální identitu dystopického světa skrze otázku svobodné vůle. Ne jako absolutní kontrolu, ale jako omezenou schopnost zasahovat do procesů, které už byly spuštěny. Mozek zde nefunguje jako jednorázový spínač rozhodnutí, nýbrž jako nepřetržitý proces, v němž soupeří zkušenosti, emoce, intuice a unikátní pomocný A.I.C. čip. Rozhodnutí vzniká dříve, než si ho vědomě uvědomíme. Instalace klade otázku, zda je svobodná vůle skutečná, nebo pouze iluzí kontroly nad sebou samým. Zároveň otevírá téma technologií a systémů, které mohou myšlení nenápadně přesměrovávat. Svoboda zde existuje v rámci mantinelů, za které již nedohlédneme, a pravda zůstává skrytá, zakódovaná v samotné struktuře systému. V tomto světě se svoboda nevytrácí náhle, ale postupně, v procesech, které běží mimo vědomou kontrolu subjektu.
Johann Čierny: Transmitter-Receiver
