Jan Kolský: Pohyblivé části

otevřeno: ST – SO 13 – 19 h

textový podklad monologů: Klára Vlasáková

překlad: Vít Bohal

poděkování: Miroslav Pazdera, Jonáš Richter

Lidská práce je, i navzdory mechanizaci, konstantou plynulosti, ale i tření, všech logistických pohybů. 

Otisk pracujících těl a jejich doteky v prostoru překladních hal. Zanechání stop v systému pohybu zboží. Opakující se sekvence a řád marně toužící vytlačit poslední zbytky chaosu. To jsou podmnožiny témat, ze kterých vyrůstá (nejen) fotografická práce Jana Kolského (CZ), aktuálně ukotvená v architektonické spolupráci se Space for Relational Research (DE).

Pohyblivé části

Pomalu se valící masa spotřebního zboží ukrytá uvnitř kartonových obalů působí na Kolského fotografiích jako řeka plná ledu. Kry pukají a kloužou po hladině, ale v krizových úsecích zúžení řeky nebo zákruty se ledové kostky začínají hromadit a zasekávat. Vrší se jedna přes druhou, ucpávají tok vody a začínají se hrnout na břeh. Teprve oteplení rozpouští tuto chladnou zácpu a uvolňuje tok vody. V logistických halách nenastávají takové situace jen na jaře. Pohyb balíků musí být plynulý, neustále hýčkaný a opečovávaný lidskýma rukama. Je to právě lidská práce, která je i navzdory automatizaci a mechanizaci procesů, konstantou plynulosti, ale i tření, všech logistických pohybů.

Logistické haly, jako stěžejní a kritické uzly přepravní infrastruktury se v uplynulých letech staly centrem zájmu Jana Kolského. Vzhledem ke stálému dohledu, kterému jsou pracovníci a pracovnice v halách vystaveni, není jednoduché pořizovat přímo z provozů fotografie ani jiné dokumentární záznamy. Termofotografie jsou však v prostředí skladů běžně využívaným médiem pro včasné určení hrozících poruch mechanických částí jezdících pásů. Z pohledu systému je pořizování termografických záznamů známou a tedy i ne tak nebezpečnou variantou pohledu do vlastních útrob. Jan Kolský se ale místo na přehřáté technické součástky strojů dívá na teplo sálající zaměstnance. Jejich opakující se pohyby a úsilí vedoucí k tomu, aby se chladná masa různě těžkých krabic dala do pohybu správnými směry, zanechává na kartonu stopu. Fotografie a termofotografie, které Kolský v logistických halách pořídil, nesledují jen pohyby lidských těl v nehostinném prostředí, ale zaznamenávají i důkazy jejich minulé přítomnosti. Běžnému pohledu utajené otisky doteků jejich rukou ulpívají na chladných površích a dodávají odosobněnému a co možná nejvíce automatizovanému toku zboží od výrobce ke spotřebiteli homeopatickou dávku něhy.

Z velkého množství materiálů, které Kolský pořídil jak v překladních halách, tréninkových místnostech pro nováčky, tak na logistickém veletrhu, představuje výstava jen zlomek a záměrně téměř opomíjí exteriérové záběry. Masivní, bílé krabice vsazené do bývalých polí zcela utišují příběhy, které se odehrávají uvnitř. Allan Sekula, americký dokumentární fotograf a teoretik, který ve své dnes již ikonické práci Fish Story (1996) sledoval a dokumentoval pohyb nákladních kontejnerů, dopravu po moři a dopady logistického systému na jednotlivá místa spojená s přepravou zboží, položil důležité otázky a sice: “Jak vláda […] přepravuje náklad? Jak to dělá, aniž by o tom mluvili ti, kteří tuto práci vykonávají? Mohla by touha po plně automatizované přepravě zboží být také touhou po mlčení, po tyranii jednoho jediného příběhu?” (Allan Sekula, FISH STORY, s. 32, MACK Books, 2018.) Pohled na logistickou halu zvenčí nám přináší jeden jediný příběh: zboží a pracovní síla putující dovnitř a ven. Aby narušil tuto singulárnost, nechává Kolský ve výstavě zaznít příběhy, založené na osobních rozhovorech se zaměstnankyněmi a zaměstnanci různých provozů, volně rozvinuté spisovatelkou a dramatičkou Klárou Vlasákovou. Slyšíme tak více hlas měkkých teplých částí jinak hranatého a chladného systému. 

Ergonomizace prostorů určených pro pohyb balíků směřuje k unifikované bytosti adekvátních rozměrů. Ideálně plešaté, bez vnitřních tekutin, s velmi stabilním postojem, velkou silou v dlouhých pažích, jasným zvučným hlasem, rychle a bezpečně se pohybující mezi jednotlivými stanovištěmi. Současná pracovní síla je až příliš lidská, příliš různá. Ba co hůř vnáší do hladce se otáčejícího soukolí chaos v podobě brikolérských úprav pracovního a ochranného oblečení, občasná zakašlání a zakoktání ve chvílích voice pickingu, únavu, emoce a občasná zranění.

Sledované vztahy v rámci prostoru překladních hal, následně tlumočené do prostředí galerie nás vedli k oslovení berlínského kolektivu Space for Relational Research. Barbara Herschel, Kaspar Jamme, Felix Künkel a Justus Schweer využívají ve své práci architekturu k estetizaci, politizaci a transformaci prostorových vztahů a způsobů uspořádání. Finální prostorové řešení výstavy se vztahuje k logistickým halám, ale i k vztahům, které se rozehrávají uvnitř. Je restriktivní a návodné, snaží se modelovat pohyb diváka a zvýraznit klíčové momenty práce Jana Kolského.

Space for Relational Research je projekt působící v Berlíně zabývající se estetizací, politizací a transformací prostorových vztahů. Barbara Herschel, Kaspar Jamme, Felix Künkel a Justus Schweer studovali architekturu na Bauhaus University ve Výmaru a na Univerzitě umění v Berlíně. Výzkum vztahů se u nich zakládá na chápání prostoru jako sítě souvislostí mezi různými aktéry, materiály a procesy, které skrze vzájemnou provázanost vytváří místa. Jejich práce spočívá v kritickém zkoumání samotných podmínek utváření prostoru, ruší rozdělení architektury na jednotlivé podobory a vytváří nové formy spolupráce a transformace. Zásadní aspekt jejich tvorby spočívá v utváření mezioborových pracovních přístupů, které dovedou propojovat perspektivy architektury, urbanismu, ekologie, občanské společnosti a veřejné administrace. Kolektiv má za sebou projekty jako například Entwurfsausstellung v UdK Rundgang, Berlín, 2021, „Ökologische Kommunikation” v Tempelhof Berlin, 2022, „Regeneratives Gebiet“, Berlín, 2022 či ________ v Curychu, 2023. Space for Relational Research nedávno vydali svou první knihu Troubled! Architecture of Ruinous Landscapes.

Jan Kolský je český fotograf zaměřující se na dokumentaci architektury a uměleckých projektů. Vedle své profesionální praxe se okrajově věnuje také uměleckým projektům, které zkoumají průniky mezi uměle vytvořených prostředím, prací a technologiemi. Kolský zakončil své studium na pražské UMPRUM projektem Here There Be Workers (2019), následně vystaveným v galerii Fotograf, v němž problematizoval organizované zaměstnávání lidí v šedé zóně infrastruktur globálních digitálních sítí a téma lidské práce v automatizovaných systémech. Kolský byl dlouhodobým členem kolektivního výzkumného projektu zaměřeného na Ester Krumbachovou, jehož vrcholem byla výstava Sněžný muž – Nosit amulet – Zamotávat archiv (Tranzitdisplay, Praha, 2017), a publikace autorské knihy Za Zelenou liškou. Byl také členem Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky, zaměřené na historii a praxi psychotroniky v 70. a 80. letech, jež byla v roce 2020 součástí ceny Jindřicha Chalupeckého.

Projekt Pohyblivé části je Janem Kolským realizován od roku 2019, kdy byl iniciován jako součást knihy Ocelová města: Architektura logistiky ve střední a východní Evropě (ed. Kateřina Frejlachová, Miroslav Pazdera, Tadeáš Říha, Martin Špičák, VIPER, Park Books, 2020) a dílčí výstupy byly publikovány i v rámci knihy Retail Apocalypse (F. Fischli ; N. Olsen ; A. Jasper Eds, Gta Verlag Zurich, 2021) a časopisu ERA21 (#01/2020 Krajiny logistiky). Veškeré záznamy byly pořízeny v několika logistických centrech v západních a středních Čechách a logistickém veletrhu LogiMat ve Stuttgartu v období od roku 2019 do roku 2024.